Podílel se na vltavské hudební kompilaci Moderna. Do ambientního a elektroakustického alba současných českých skladatelek a skladatelů přispěl skladbou Vzpomínka, která zazněla i ve Vizitce. „Téma vzpomínek mě teď hodně zajímá, v této době řeším, jak moc je člověk ukotvený v tom, co prožil. Ptám se sám sebe, co jsem já, co je přítomnost a díky muzice se mi tyto otázky lépe uchopují,“ vysvětluje ve Vizitce. Vydal také nové album Bardo.

Je lékařkou a terapeutkou regulace nervového systému. Ve Vizitce mluví o tom, jak funguje náš mozek a co se děje při stresu či přetížení. Je podle ní velmi snadné zapomenout na sebe. Tempo doby je vysoké, současný svět nás nutí mít víc vjemů než měl člověk v pravěku. „Vyberme si v životě bitvy, na které máme kapacitu a které jsou pro nás důležité,“ říká ve Vizitce.

Už několik let pracuje na velmi podrobné Encyklopedii Nusle. Impulsem k projektu bylo bourání domů, šlo konkrétně o nuselskou mlékárnu a pivovar, které ho přiměly k rozhodnutí zaznamenat obyvatele domů, jejich příběhy i povolání lidí, a to až do roku 1992, kdy se rozdělilo Československo. „V Nuslích žili lidé celé řady profesí, ta pestrost je velmi zajímavá. Hospod bylo několik set,“ popisuje ve Vizitce.

Do Republiky Altaj v jihozápadní Sibiři zavítal už jako student a taky jako výzkumník. V samotném středu Eurasie, kde je nejdál k moři na celém světě, je také velmi specifické přenášení eposů a hrdinských příběhů, které vypráví profesionální třída vypravěčů. Do Čech přivezl altajskou kapelu, která vytvořila fúzi s Hradišťanem Jury Pavlici.

Výstavou fotografií s názvem Delta. Americké deníky v Leica Gallery Prague uvádí diváka do světa ovlivněného bluesovou hudbou – do geografické oblasti Mississippi Delta. Hlavním povoláním je architekt a fotografování je pro něj únikem a možností dělat si věci zcela po svém. Zásadní jsou pro něj lidé. „Pronikal jsem do nich opatrně, ale zároveň sebevědomě. Bylo pro mě důležité navazovat kontakty. S lidmi před focením potřebuju vždycky promluvit,“ vysvětluje ve Vizitce.

Životní partnerka a spolupracovnice světoznámého umělce Zdeňka Sýkory byla ženou v domácnosti, aby mohla se svým mužem naplno pracovat a tvořit. „Byla jsem součástí jeho úspěchu,“ konstatuje ve Vizitce. „Řešili jsme malířské věci, co se třeba stane s liniemi, když budou jenom z černých tónů nebo budou jen tlusté nebo tenké.“

O výrazné české skladatelce a dirigentce 20. století Vítězslavě Kaprálové natočil dokumentární snímek, který právě přichází do kin. Třebaže pro něj byla velmi důležitá korespondence tvůrkyně, objevil se z ní v dokumentu pouhý zlomek. „Na jejím příběhu mě zaujalo prolínání velkých a malých, osobních dějin, chtěli jsme se zaměřit primárně na díla, která napsala ve Francii.“ Na to, co se dá všechno vyčíst z dopisů Vítězslavy Kaprálové i na její hudbu, se ptal Ondřej Cihlář.

V prostoru Kavárny Dejvického divadla nejnověji režíroval inscenaci Vrahova Hygiena, ve které hraje spolu s Klárou Melíškovou. S psychoterapeutem Lubošem Smékalem založili v Olomouci neprofesionální divadelní spolek S-23. „Značná část členů nechce divadlo vůbec dělat,“ popisuje ve Vizitce, kde mluví i o tom, co se mu líbí na hercích a že má rád mystifikaci. „Vždycky srážela hřebínek lidské pýše.“

Ve světových zvukových knihovnách jsou statisíce, možná miliony nejrůznějších zvuků. On sám má svoji vlastní audiotéku, do které zvuky neustále nahrává. Je držitelem prestižních českých i zahraničních ocenění a letos má další nominaci na Českého lva za zvuk ve filmu Sbormistr. „Sbor jsem považoval za další postavu ve filmu. Divák Sbormistra by měl mít pocit, že je na zkoušce a je součástí sboru,“ vysvětluje ve Vizitce.

Má Českého lva za hudbu k filmu Arvéd a letos je na cenu nominovaný za muziku hned ke dvěma snímkům – Sbormistr a Karavan. „Ve filmech mám rád velké hudební momenty, kdy hudba přitakává příběhu a vezme si na chvíli pozornost,“ popisuje Ondřej Mikula alias Aid Kid ve Vizitce. Sám je také zásadní postavou elektronické hudby u nás. „Když přijde nápad, je důležité, aby mu nic nestálo v cestě. Proto mám ve studiu všechny nástroje zapojené.“