Jiří Babica je český kuchař a televizní osobnost, kterou proslavil pořad Babicovy dobroty. V podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným mluví o tom, co bylo před televizí, jak vznikl jeho pořad a co s jeho životem udělala popularita, sledovanost kolem milionu a půl diváků i kritika, která přišla s ní.

Jeho cesta vedla přes pražské Interhotely a Alcron až do Německa, kde strávil čtrnáct let a byl zvyklý připravovat i 500 jídel denně. Vzpomíná také na cestu do Japonska, kde si definitivně uvědomil, že kuchařina je jeho cesta. Po návratu do Česka přitom televizní kariéru vůbec neplánoval – k castingu na Nově ho přivedl manažer.

Babicovy dobroty podle něj dosahovaly až 48% podílu sledovanosti, ale popularita znamenala i ztrátu anonymity a ostré reakce části gastronomické scény. Babica vysvětluje, proč chtěl vařit hlavně pro běžné lidi, jak se díval na kritiku svého stylu a proč byla jeho modelovým divákem vlastní rodina. Dojde i na svíčkovou pro 400 vojáků, improvizaci v kuchyni, dnešní Babicovu televizi a jeho celoživotní vztah ke Spartě.

Poslechněte si celý rozhovor s Jiřím Babicou v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ.

00:00 Jiří Babica a jeho cesta
02:42 Babicovy dobroty a televizní úspěch
05:34 Od sportu ke kuchařině
08:42 Odchod do Německa a Japonsko
15:16 Až 500 jídel denně
18:32 Pro koho Babica skutečně vařil
31:35 Svíčková pro 400 vojáků
33:47 Kritika a spor s gastronomickou scénou
36:10 Babicova televize a mladší publikum
41:49 Sparta a fotbal

Bára Basiková v krátkém výřezu vzpomíná na nabídku, díky které mohla společně s Kamilem Střihavkou a Danem Bártou okamžitě účinkovat v Londýně. Nakonec ale zůstala doma – měla dvě malé děti a tehdy pro ni byla rodina jasnou prioritou.

Když se Petr Svěcený ptá, jestli ji promarněná zahraniční příležitost zpětně mrzí, odpovídá jednoduše: „Ani ne.“ Devadesátá léta podle ní přinášela tak silnou euforii a pocit změny, že měla důvod zůstávat právě tady.

Navíc hráli představení, které mělo podle jejích slov každý den vyprodáno čtyři roky v kuse. Poslechněte si celý rozhovor s Bárou Basikovou v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným.

Bára Basiková v krátkém výřezu vzpomíná na cenzuru, kterou hudebníci za komunismu běžně řešili. Texty a nahrávky procházely přes komise a pokud byl obsah podle nich ideologicky závadný, jednoduše neprošel.

Kapely navíc potřebovaly různé přehrávky, zkoušky a oficiální schválení, aby mohly fungovat. Basiková popisuje, že jejich písně byly často natolik abstraktní, že v nich část publika nacházela symboly a dvojsmysly, které komisaři podle ní většinou neodhalili.

Její stručný komentář? „Na to jejich intelekt nestačilo.“ Poslechněte si celý rozhovor s Bárou Basikovou v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným.

Bára Basiková v krátkém výřezu vzpomíná na úplné začátky své hudební cesty. Přestože vyrůstala spíš ve výtvarně založené rodině, právě dědeček si všiml jejího talentu a přivedl ji do Kühnova dětského sboru.

Dědeček jí zároveň kupoval desky, vodil ji na muzikály i hudební filmy a pomohl jí zorientovat se v české i světové hudbě. Mezi její první velké vzory patřily Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Barbra Streisand.

Bára Basiková tak v rozhovoru s Petrem Svěceným ukazuje, jak důležitou roli může na úplném začátku sehrát člověk, který talent vůbec jako první rozpozná. Poslechněte si celý rozhovor v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ.

Bára Basiková je česká zpěvačka spojená s Precedensem, Stromboli i muzikálem Jesus Christ Superstar. V podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným se vrací k momentům, které její kariéru i soukromí výrazně ovlivnily – od nepřijetí na konzervatoř přes vztah s Michalem Pavlíčkem až po mimořádný úspěch Jesus Christ Superstar.

V patnácti letech slyšela, že ji na konzervatoř nevzali pro nedostatek talentu. Sama říká, že to tehdy byla „strašná facka“. Ve zpívání ji podporoval především dědeček. Později přišly Precedens a Stromboli a také vztah s Michalem Pavlíčkem, o kterém Basiková otevřeně říká: „Trochu jsem se za to styděla, ale lásce nelze poručit.“

Rozhovor jde i do osobnějších témat. Bára Basiková mluví o vztahu s otcem, který po rozvodu s rodinou nežil, i o komplikovaném vztahu s matkou. Dojde také na Jesus Christ Superstar a jeho obrovský úspěch nebo na Bohumila Hrabala a jeho charakteristiku jejího textu jako „prvního českého lesbického románu“.

Poslechněte si celý rozhovor s Bárou Basikovou v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným.

„Já tomu věřím, ale zároveň už na tom nelpím.“ Lukáš Vorlický v krátkém výřezu mluví o tom, jak se jeho pohled na fotbal změnil po opakovaných problémech s kolenem a dlouhých měsících mimo hřiště.

Popisuje moment, kdy kvůli bolesti omdlel, i období během covidu, kdy jako osmnáctiletý strávil čtyři měsíce zraněný sám v bytě v Bergamu. Tehdy měl v hlavě jediný plán: jednou hrát za Atalantu, nastoupit v Lize mistrů a prosadit se na stadionu, který dobře znal.

Dnes pořád věří, že se jeho zdravotní stav může zlepšit. Zároveň už ale svůj fotbalový život neposuzuje jen podle toho, co všechno ještě musí dokázat. Připomíná, že jako kluk z Boskovic snil o první lize – a tenhle sen si splnil.

Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Vorlickým v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným.

Lukáš Vorlický se v krátkém výřezu vrací k odchodu do Atalanty Bergamo v pouhých patnácti letech. Neuměl anglicky ani italsky, bydlel sám na internátu s dalšími hráči a během několika dnů poznal výrazný rozdíl oproti prostředí, které znal z Česka.

Vorlický otevřeně říká, že pro něj bylo těžké zvládat závist a nepřejícnost, se kterými se dříve setkával. V Bergamu za ním naopak hned první večer přišli tři italští spoluhráči s jednoduchým: „Pojď na zmrzku.“ Právě tehdy si uvědomil, že udělal „fantastickej krok“.

V rozhovoru s Petrem Svěceným tak nejde jen o fotbal a Atalantu, ale i o to, jak velký rozdíl může udělat prostředí a lidé kolem vás. Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Vorlickým v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ.

„Od první chvíle, co jsem šel na trénink, tak vím, že jsem byl prostě dobrej.“ Lukáš Vorlický se v krátkém výřezu vrací úplně na začátek své fotbalové cesty a k otázce, odkud se vlastně bere talent.

K fotbalu ho přivedl táta, bývalý fotbalista, který ho vzal na hřiště v Boskovicích. Vorlický začal hrát zhruba ve čtyřech nebo pěti letech a už tehdy cítil, že mu práce s míčem jde přirozeně. Sám ale neumí jednoznačně říct, jestli za tím byly geny, prostředí nebo kombinace obojího.

Od pěti let navíc individuálně trénoval techniku, hru jeden na jednoho a práci s míčem. Právě díky tomu mohl přirozený talent dál rozvíjet místo toho, aby zůstal jen u toho, co mu šlo samo.

Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Vorlickým v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným.

Lukáš Vorlický, Lukas Vorlicky, fotbal, talent, fotbalový talent, individuální trénink, práce s míčem, Boskovice, Petr Svěcený, Vítězové nebrečí

Lukáš Vorlický je profesionální fotbalista, který v patnácti letech odešel do akademie Atalanty Bergamo. V podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ s Petrem Svěceným otevřeně mluví o velkých fotbalových plánech, životě v Itálii, opakovaných problémech s kolenem i o tom, jak se jeho pohled na vlastní kariéru postupně změnil.

Vorlický vzpomíná na začátky v Boskovicích, individuální tréninky s tátou a přesun přes Zbrojovku Brno do Atalanty. V Itálii byl přesvědčený, že jednou bude hrát Serii A, Ligu mistrů a za českou reprezentaci. V mládeži dával góly, dostal nabídku ze Salzburgu a později se o něj zajímal i AC Milan.

V sedmnácti ale přišlo zranění křížového vazu. Následovala operace v Barceloně a dlouhé roky hledání příčiny dalších problémů. Vorlický dnes mluví o šesti zákrocích, poškozené chrupavce i chvíli, kdy ve dvaceti vážně zvažoval, že fotbal na rok nebo déle úplně přeruší. Přes Slavii Praha a Zbrojovku Brno se nakonec dostal do Slovácka, kde pokračuje s individuálně nastavenou zátěží.

Silnou linkou rozhovoru je i jeho dnešní pohled na to, „kde mohl být“. Zatímco dřív byl posedlý představou Ligy mistrů a Atalanty, dnes připomíná i druhou stránku: jako kluk z Boskovic snil o první lize – a tu si zahrál. Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Vorlickým v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ.

00:00 Lukáš Vorlický a nálepka velkého talentu
02:50 Boskovice, táta a první fotbalové začátky
05:53 Zbrojovka Brno a cesta do zahraničí
10:29 V 15 letech sám do Atalanty
13:04 Serie A, Liga mistrů a nabídka Salzburgu
14:37 Zranění křížového vazu
17:30 Operace v Barceloně a začátek problémů
21:37 Covid, Bergamo a čtyři měsíce o samotě
24:28 Myšlenky na přerušení kariéry a odchod z Atalanty
27:15 AC Milan, Slavia a další operace
31:46 Zbrojovka Brno a návrat do ligy
38:28 Slovácko a omezená minutáž
42:04 Splněný sen o první lize a „co mohlo být“

Klára Davidson Spilková v krátkém výřezu vysvětluje, jak během čtyřhodinové golfové hry pracuje s koncentrací. Podle ní nejde být celou dobu naplno soustředěná – důležité je umět pozornost ve správný moment zapnout a potom ji zase vypnout.

Před samotnou ranou potřebuje zhruba 20 až 30 sekund maximální koncentrace. Mezi jednotlivými údery se naopak snaží vrátit do přítomného okamžiku, povídat si s caddiem, sledovat okolí nebo jednoduše vnímat přírodu.

Za jednu z nejtěžších věcí v golfu považuje schopnost „nevracet se k tomu, co bylo“. Po špatné ráně má hráč spoustu času přemýšlet nad chybou, ale Klára Davidson Spilková se ji snaží opravdu nechat za sebou a soustředit se na další situaci.

Poslechněte si celý rozhovor s Klárou Davidson Spilkovou a Petrem Svěceným v podcastu VÍTĚZOVÉ NEBREČÍ.