Rozmohl se nám tu takový nešvar… Názvy barů, restaurací, bister, které poukazují na kreativitu svých majitelů, ale v městském místopisu způsobují trochu chaos.

Představte si, že takhle kráčíte v zamyšlení městem a potkáte krávu. Ne, nechci tu nikoho vulgárně dehonestovat, ale takový zážitek se mi skutečně nedávno stal.

Řečeno s klasikem, štěstí je prý muška jenom zlatá. To tedy nevím. Že by štěstí mělo podobu takové té vykulené mouchy, která ve volných chvílích usedá na hromady čerstvého trusu? Nebo je to obtížný hmyz, který nám kazí outdoorové aktivity?

Kavky v Budějovicích nejdou přehlédnout a i kdyby, určitě je nepřeslechnete. Většinou pobíhají po trávnících a hledají něco k snědku, případně se o potravu okrádají navzájem i s havrany, kterým se drží za patami.

Chtěl bych si z tohoto místa výsknout! A zvolat juchuchů! Proč? Čistě rebelsky. Nějaká moudrá hlava totiž vyhlásila právě dnešek, tj. třetí pondělí v měsíci lednu za nejdepresivnější den roku.

Přispívám rád na projekty, které dávají smysl. Nechci dávat bezdomovcům dvacku na ulici, ale každou zimu pošlu pár stovek Charitě na nocleženku – aby se těm, kteří neměli takové štěstí, lépe spalo.

Mám pocit, že dělám velice málo pro své zdraví. Tedy ne že bych se nesnažil hýbat. Také konzumuji zeleninu a ovoce, vyhýbám se „fastfůdům“ a potravinám, jejichž složení evokuje spíše produkt chemického než potravinářského průmyslu, nekouřím a snažím se hovořit slušně jako Mirek Dušín. Ale to je asi všechno málo.

Mám rád takzvané srovnávací místopisné fotografie. Jedna fotka ukazuje místo před X lety. A druhá to samé místo dnes. Znáte to. Podobných koláží a srovnávaček je plný internet.

Nedávno jsem se procházel lesem jen kousek za městem a najednou mi oči zavadily o něco, co tam nepatřilo. V těch místech se povaluje spousta věcí, které do lesa nepatří, odhozené PET láhve, plechovky od piva, papíry od svačiny i jiné. Ale tohle bylo něco jiného, většího.

„Já netančím“ – napadlo vás někdy, že tohle prohlášení dotyčného, odmítnutí žádosti o tanec, je vlastně jedna z jeho charakteristik. To je zvláštní. Jako by se tím ti lidé (pohříchu většinou muži) vydělovali z davu a hrdě poukazovali na svou jedinečnost.