Čtvrtina šestiletých dětí nenastoupí do první třídy. Důvody přitom nejsou vždy jen zdravotní. Někdy se rodiče obávají, že jejich dítě je na školní docházku málo vyspělé a pod tlakem školního systému zažije neúspěch. Jindy mají děti logopedický problém nebo jiný mateřský jazyk. S obojím dnes pomáhají takzvané přípravné třídy. Tyto možnosti, odklad i docházku do „přípravky“, ale omezí novela školského zákona. (Vysíláme v aktualizované repríze.)

České vysoké školy představují víc než jen místa vzdělávání a výzkumu. Se statisíci studujících a desítkami tisíc zaměstnanců tvoří rozsáhlý společenský mikrosvět, který má potenciál aktivně reagovat na aktuální problémy a ukazovat konkrétní podobu společenské odpovědnosti. Přes čtyřicet veřejných i soukromých vysokých škol se zapojilo do kampaně, kterou v roce 2024 spustila Česká konference rektorů a nazvala ji Vysoké školy pro společnost.

Prázdniny začaly, ale učení nepřestává. I když děti nesedí ve školních lavicích, stále objevují svět a rozvíjejí své dovednosti. Jak mají rodiče pomoct dětem najít dobré volnočasové aktivity? „Musíme se dětí ptát, co chtějí. To, co jsem chtěla dělat v dětství já, neznamená, že bude chtít dělat i dítě,“ vysvětluje v podcastu Reparát Jolana Dočkalová z Asociace neformálního vzdělávání. (Repríza, premiéru jste mohli slyšet v roce 2024.)

Umění debatování pomáhá dětem porozumět velkému světu, ve kterém vyrůstají. Děti si mohou vyzkoušet fungování regionálních i mezinárodních institucí, jako je Evropská unie nebo americký Kongres. Během debat se naučí pořádně argumentovat a hledat kompromis. „Jedná se o schopnosti, které se jim budou potom hodit v reálném životě, třeba v situacích se zaměstnavatelem,“ vyzdvihuje v pořadu Reparát Českého rozhlasu Plus Barbora Lacinová, předsedkyně Asociace debatních klubů.

Kultura a umění mohou mladou generaci nejen inspirovat, ale také rozvíjet klíčové dovednosti. Jak je můžeme zapojit do výuky ve školách? „Umění je jazyk, kterým se snažíme zkoumat a bádat,“ říká Zuzana Demlová, autorka kreativních vzdělávacích projektů. Podle ní spolupráce umělců a učitelů vrací pedagogům radost z práce a dětem nabízí nové pohledy na předměty, jako je matematika nebo přírodověda. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v prosinci 2024.)

Různých typů nadání je celá řada. Existuje hudební, sportovní, umělecké nebo intelektové. Mít nadání ale neznamená mít vyhráno. Pokud se velký talent nebo vysoká inteligence u dětí nezachytí a nepodporuje, hrozí jim, že můžou dlouho žít nenaplněný život, cítit se osaměle nebo frustrovaně z toho, že nemůžou rozvinout svůj potenciál. Umí školy v Česku rozpoznat nadané děti? A jaký společenský přínos má podpora takových žáků a studentů?

Agrese, výhrůžky i násilí – školní prostředí v Česku čelí častěji extrémním projevům chování. Nejde přitom jen o zhoršující se bezpečnost, ale také o rostoucí frustraci a duševní nepohodu mladých lidí. Odborníci v Reparátu Českého rozhlasu Plus říkají, že klíčem k prevenci nejsou jen kamery a zámky, ale především důvěra, vztahy a otevřená komunikace ve třídách. Jak vytvořit školu, kde se děti cítí bezpečně a respektovaně?

Online výuka už dnes není novinkou, záleží však na tom, jak ji školy využívají. Program eTwinning propojuje učitele a žáky napříč Evropou v kreativních projektech, které rozvíjejí mezinárodní spolupráci, otevírají nové obzory a mohou působit i jako prevence učitelského vyhoření. Motivaci a nové impulzy do vzdělávání nabízí zdarma pedagogům i dětem od mateřských po střední školy.

Poslanci na konci května schválili takzvanou velkou novelu školského zákona a začátkem června ji začne projednávat senátní výbor. Novela přináší zhruba pět desítek změn, upozorňuje v pořadu Reparát Českého rozhlasu Kateřina Konrádová, analytička vzdělávací politiky v organizaci Učitel naživo. „Mezi nejvíce důležité a nejvíce pozitivní změny pro školy patří to, že v zákoně bude nově ukotveno financování školních psychologů, speciálních a sociálních pedagogů,“ říká.

Zájem o svět kolem sebe mají mladí lidé přirozeně. Je proto důležité podporovat je v jejich nápadech a aktivitách a ukazovat jim, že i oni sami mohou různými cestami ovlivňovat rozhodování o věcech veřejných. Příkladem participativního projektu studentů je festival UŠI FEST organizovaný Unií škol inovativních, která si klade za cíl spojovat pokrokové žáky, pedagogy i vedení škol za účelem sdílení dobré praxe a možnosti organizace akcí, které mohou děti a pedagogy posunout.