Skvělá herečka a odvážná žena Vlasta Chramostová a kameraman Stanislav Milota, „frajer ze Žižkova, který se nedal koupit“. Manželský pár, který odmítl Husákovu normalizaci i za cenu ztráty dvaceti let umělecké práce.

Jaroslav Dietl a Jiří Křižan. Dva scénáristé, dva rozdílné přístupy k tomu, jak přežít 70. léta minulého století. Tvrdý promoskevský kurz nejvyššího komunistického představitele Gustáva Husáka nenabízel příliš možností, jak uhnout. Novému režimu, pro který se dodnes používá Husákův výraz normalizace, museli umělci prostě přitakat. A naučit se v něm kličkovat.

O Otakaru Vávrovi se později říkalo, že točil „za všech režimů“. Už za protektorátu měl našlápnuto k slibné kariéře. Svou cestu, jak točit i za války, si našel také Martin Frič. Sice stál za jedním z nejodvážnějších protinacistických předválečných filmů, nakonec ale podepsal smlouvu s německou společností a režíroval apolitické komedie. Frič a Vávra ukazují jednu z mnoha cest, jak českoslovenští filmaři vyjednávali s totalitou.

Joe Frazier (1944–2011) byl jedním z nejlepších boxerů všech dob. Tak dobrým, že dokázal porazit i legendárního Muhammada Aliho. V říjnu 1975 ve slavném souboji v Manile na Filipínách, kterému se dodnes přezdívá Thrilla in Manila, se mu to ale nepodařilo. Oba excelentní boxeři se tam ocitli na pokraji smrti.

Jako Thrilla in Manila vstoupil do dějin boxu souboj Muhammada Aliho a Joea Fraziera z roku 1975 o titul mistra světa. Byl to poslední ze tří vzájemných soubojů těchto legend. Ali i Frazier mohli být 1. října 1975 rádi, že přežili. Tomuto souboji i oběma jeho aktérům je věnován dvoudílný speciál Portrétů.

Černohorský narkobaron Darko Šarič vydělával miliardu dolarů ročně dovozem kokainu z Jižní Ameriky. Co přesně vynášelo další miliony dolarů Sergeji Michajlovovi, ruskému „podnikateli“, který souvislost s organizovaným zločinem popírá, se neví dodnes. Příběh obou bossů přibližuje v Portrétech historik Jan Adamec.

Pentito. Obyčejné italské označení pro kajícníka. Od 80. let má ale další význam: označuje mafiány, kteří se – z mnoha různých důvodů – rozhodli porušit přísný zákon mafiánské mlčenlivosti omertà a promluvili před policií. Speciál Portrétů představí tři takové kajícníky: Tommasa Buscettu, Giovanniho Bruscu a Salvatore Contorna.

Salvatore Riina (1930–2017) byl už v devatenácti letech odsouzen za vraždu a na svobodu se v roce 1956 dostal, když vrcholila první válka o post šéfa sicilské mafie. Riina se v ní stal jedním ze tří nejmocnějších mužů. V čele sicilské mafie stál v 70. a 80. letech a na vrchol Cosa Nostry doslova provraždil. Jenže brutální násilí se mu stalo osudným: sami jeho lidé řekli dost. Jak se podařilo Riinu dopadnout? Nejen o tom hovoří v Portrétech historik Jan Adamec.

Před padesáti lety, 30. července 1975, se doslova propadl do země americký odborový předák Jimmy Hoffa. Zmizení muže, který byl napojen na mafiánské podsvětí, je jeden z nejznámějších nevyřešených případů v historii. Že by za Hoffovým zmizením byla mafie, vyšetřování FBI to ale nepotvrdilo. Více si poslechněte v Portrétech.