Pokračování případu podezřelého úmrtí zámožné dámy, která zčistajasna podlehla údajnému infekčnímu onemocnění a po své smrti po sobě zanechala jen pár drobných.

Je tu další vyprávění na pokračování a s ním příběh Elizy Barrowové, ženy, která to neměla v životě vůbec jednoduché a ostatní to pro změnu neměli jednoduché s ní. 🙂

Osmačtyřicetiletá slečna byla náladová, vztahovačná, urážlivá a s málokým dokázala vyjít. Disponovala však něčím, co jí i navzdory této komplikované povaze zajišťovalo přízeň druhých – peníze. Slečna Barrowová podědila po rodičích několik nemovitostí, tučné bankovní konto i cenné papíry. Ona sama však vnímala svou solventnost spíš jako prokletí a ve všech příbuzných a přátelích spatřovala hladové supy, kteří kolem ní krouží jen proto, aby se dostali k jejím penězům.

Když si však roku 1910 pronajala byt v ulici Tollington Park v severním Londýně, konečně nabyla pocitu, že nalezla to pravé útočiště mezi lidmi, kteří to s ní myslí dobře. Majitel domu pan Frederick Seddon byl jakožto oblastní manažer pojišťovny London and Manchester Assurance Company rovněž zámožný a rád se obklopoval stejně movitými lidmi. Jeho žena Margaret zase dokázala díky vrozeným diplomatickým schopnostem úctyhodně manévrovat ve vlnách nevyzpytatelných Eliziných nálad a rychle se stala její přítelkyní. Vše se zdálo být idylické, dokud slečna Barrowová 14. září roku 1911 náhle nezemřela...

Srdečně Vás zdravím u nového příběhu, který se odehrál během let 1902–1903 v hamburské čtvrti St. Pauli. V ulici Wilhelminenstraßeč. 23 zde žili manželé Wieseovi. On, šestačtyřicetiletý kovář se specializací na výrobu kotlů, ona čtyřiačtyřicetiletá porodní asistentka. Rodina však v sousedství příliš dobrou pověst neměla. Z bytu se neustále ozývaly hádky, pláč a křik, v poslední době se navíc u dvěří Wieseových začaly místo gravidních žen objevovat až podezřele často ženy s malými dětmi. Elisabeth Wieseová se totiž po odchodu nevlastní dcery vrhla na dobročinnost a začala pomáhat svobodným matkám, které neměly nikoho, kdo by se postaral o jejich čerstvě narozené děti.

Její motivací však nebyla snaha pomoci bližnímu, nýbrž touha po penězích...

V tomto dílu si posvítíme na relativně mladší případ, který se odehrál nedaleko města Ossipee ve státě New Hampshire v USA.

Bylo 28. září roku 1916 čtyři hodiny odpoledne, když padesátiletý makléř Frederick Small opouštěl svůj útulný dům u jezera a společně s přítelem Edwinem Connorem zamířil za obchodem do Bostonu.

Velkoměstského ruchu si však muži příliš dlouho neužili, ještě téhož dne je totiž v hotelu zastihla zpráva, že Smallovu chatu zachvátil oheň. Do několika hodin bylo půvabné dřevěné stavení doslova srovnáno se zemí. Nikdo navíc nevěděl, kam se poděla Frederickova žena Florence...

Tento případ se stal roku 1835 poblíž tržního městečka Moretonhampstead v hrabství Devonshire. Cestou z výroční pouti zde byl brutálně napaden osmačtyřicetiletý statkář Jonathan May, který následujícího dne podlehl svým zraněním. Nemohl tedy nikomu říci, co se na cestě mezi poli té noci odehrálo. Svědecké výpovědi přivedly po čase úřady na stopu dvou mužů přezdívaných v kraji Buckingham Joe a Turpin, oba se navíc shodou okolností nacházeli v té době ve výkonu trestu. Přihlásila se také svědkyně, která napadení údajně na vlastní oči viděla a oba muže pozitivně identifikovala. Ozývaly se však hlasy, že jeden z obviněných není tím mužem, za kterého jej koruna považuje a že by s jeho odsouzením mohlo dojít k závažnému justičnímu omylu...

Tento příběh nás zavede do Skotska na poloostrov Cowal, kde obklopeno stovkami akrů hustých lesů stojí panství zvané Ardlamont House.

1. srpna roku 1893 se jeho tři obyvatelé vydali do okolních hvozdů na lov, zpátky se však vrátili jen dva. Nejmladší z mužů, dvacetiletý Windsor Dudley Cecil Hambrough zemřel poté, co se nešťastnou náhodou postřelil vlastní brokovnicí. Nebo to bylo jinak?

Další pozapomenutý zločin je tu a s ním návrat do Paříže roku 1868.

Tehdy začala místní obyvatele děsit série hrůzných nálezů rozřezaných částí lidského těla, které se objevovaly v řece i kanalizačních šachtách v mnoha pařížských čtvrtích. Teprve až nález lidských nohou stále oblečených do černých bavlněných punčoch, které někdo vhodil do studny na dvoře činžovního domu v Rue Princess, přivedl inspektora Maceho na stopu nejen oběti, ale také jejího důmyslného vraha.

Cesta k tomuto odhalení však nebyla vůbec jednoduchá.

V tomto příběhu se vrátíme v čase hlouběji než obvykle. Do Anglie roku 1817, kdy byla 27. května ráno nalezena v zatopeném povrchovém lomu u vsi Erdington mrtvola mladé dívky.

Byla to Mary Ashfordová, dcera jednoho z místních chudých zemědělců. Dívka počestná, slušná a pracovitá, která si od raného věku sama vydělávala na živobytí. Předešlý večer strávila na plese uspořádaném ku příležitosti oslav svatodušních svátků v místním hostinci a opouštěla jej v dobré náladě ve společnosti svých přátel, zdánlivě příjemný večer se však hrozivě zvrtl...

Dnešní případ se odehrál v lednu roku 1857, kdy byl ve své ordinaci na Bond Street v New Yorku nalezen brutálně zavražděný zubař Harvey Burdell. Ačkoliv ke smrtelnému zápasu muselo dojít v hluboké noci a dům byl plný nájemníků, zdálo se, že nikdo nic neviděl ani neslyšel. Všichni klidně spali a podivovali se nad tím, kdo mohl tak ohavný čin spáchat. Vyšetřování ovšem odhalilo, že vztahy mezi jednotlivými obyvateli domu nebyly tak přátelské, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za zdmi domu č. 31 na Bond Street čpěla již několik měsíců žárlivost, zášť a touha po pomstě.

Je tu další příběh a s ním návrat do 19. století. Navštívíme Švýcarsko, kde se v Ženevě a dalších městech začaly objevovat záhadné případy nevolností, které nezřídka končily smrtí nemocných. Pozoruhodné bylo, že všechny případy spojovala jedna věc – přítomnost starostlivé ošetřovatelky, která s nedůvěrou ke klasickým lékařům zásobovala své pacienty vlastními medikamenty. Jak se ovšem ukázalo, tato zdánlivě nezištná dobrodinka byla chorobnou posedlostí sužovaná osoba, která se rozhodla převzít moc nad životem a smrtí druhých do vlastních rukou.