Rok 2025 začal v Rakousku velkými politickými turbulencemi. Hned v prvních lednových dnech ztroskotaly rozhovory o vytvoření nové vlády mezi konzervativními lidovci, sociálními demokraty a liberály. Kamenem úrazu se staly veřejné rozpočty.

Pokud komentátoři hojně označují právě uplynulý rok 2025 za „annus horribilis“ pro Evropskou unii, naznačují tak, že ten následující by automaticky měl být lepší, už proto, že nic strašného netrvá věčně.

Bouchaly petardy, i když méně než v letech minulých, a začal rok 2026. Ten loňský nám přinesl novou vládu vzešlou z nově zvolené Poslanecké sněmovny, nového amerického prezidenta, nejstaršího, jaký do této funkce kdy nastoupil, který se pokouší obrátit svět naruby a při tom pomoci rodinnému byznysu (v čemž je mimořádně úspěšný).

Rok 2026 by mohl Evropské unii přinést změnu k lepšímu, ale jisté to není, Rakousko v roce 2025 hledalo cestu z politické i ekonomické krize, Máme za sebou rok změn. Ale ne vždy k lepšímu, Rok 2026: Lepší, rychlejší, bohatší. Moderuje Ondřej Konrád.

O tom, že je před pár lety rozpoutaná smršť projevů na přelomu roku z úst čtyř z pěti nejvyšších ústavních činitelů (moudře se tomu vyhnuli bývalí i stávající předsedové Ústavního soudu) jednoznačně inflační, bylo už řečeno mnoho. Ale platí to stále.

Už od neděle zažívají velká íránská města protesty proti ekonomické, ale i politické situaci. Demonstrace jsou velké, i když zdaleka nejde o jediné podobné vystoupení tamní společnosti v poslední dekádě. Všichni se proto ptají – je to začátek konce režimu, nebo ještě ne?

Při návratu Donalda Trumpa do Bílého domu visela ve vzduchu zásadní otázka: s jakou razancí se vrátí? Jeho první funkční období sice rozpoltilo USA, ale co se reálných ve Washingtonu prosazených změn týče, nebylo zas tak divoké jako prezidentova rétorika, která je provázela. Celému světu tak vrtalo hlavou, jestli se tento scénář bude opakovat, nebo se tentokrát Trump „nezakecá“.

Co nás čeká a nemine? Co jsme se dozvěděli z novoročních projevů. Íránci se bouří. Trump v roce 2025 více mínil než měnil. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

„Co mě čeká a nemine,“ zpívá Karel Kryl v závěru své slavné písně Anděl. Napsal ji na vojně, u útvaru protivzdušné obrany v Dobřanech u Plzně, v roce 1963. O pět let později ho čekal vpád ruských tanků do Československa a následně exil v Německu. Co čeká na prahu letošního roku Českou republiku, se teprve uvidí. To, co ji nemine, bude ale záležet především na nás. A procházka růžovým sadem to nebude.

Jak se vedlo Rusku v roce 2025, kdy už téměř čtyři roky válčí na sousední Ukrajině? Ekonomice se i přes mnohá omezení dál dařilo poměrně dobře vzdorovat západním sankcím. Nyní se ale podle mnohých odborníků zdá, že by se karta mohla alespoň částečně obrátit. Experti hovoří o dalším růstu inflace, o stoupajících úrokových sazbách i o značném poklesu růstu reálných mezd.