Když žijete s autismem, chronickou nemocí a do toho se stěhujete, zraníte si koleno a nemůžete chodit - jediné co zbývá je být chvílemi neverbální a složit o tom písničku.

Neumím to říct.
Tak to zahraju.

Říká se tomu alexithymie - ztížené rozpoznávání emocí. A v mém případě se to projevuje tak, že moje hudba ví věci mnohem dřív, než já. A ty toho můžeš dneska být svědkem v přímém přenosu.

Máme tu další zatmění.
Ufky podruhé.

Dneska si dovolíme zpomalit.
Osvobodíme emoce ze žaludku.
Vyjasníme si můj odjezd do Himálají a plánovanou odstávku.
Pozveme se na rozlučku.
A povíme si pohádku.

Zatmění a novoluní v jednom?
Ufky.

To chce chvilku klidu.
To nás žádá, abychom to konečně DOVOLILI.
Ať proudí to, co proudí - tam, kam to proudit potřebuje.

To si říká o intuitivní meditaci. A zvukovou lázeň.

Úplňkový intenzivní mišmaš

O tom, jak mocná jsi bytost.
O tom, že to dáš, ať už se právě teď meleš v čemkoli.
O tom, proč a v čem se to stále ještě meleme.
O tom, jakou roli v tom hraje INTUICE.

Opět k tomu použijeme tarot, jak jinak :)

Novoluňácká praxe? Ano - a poprvé v historii tarotová. Ne abychom předvídali budoucnost. Tady se učíme být s tím, co je, a kráčet vědomě směrem domů k sobě. Tarot je supr berlička. Tumáš kolektivní čtení, které promlouvá ke všem, kdo jsou po dlouhé cestě už unavení, osamělí a pomalu ztrácejí naději.

Tentokrát žádná velká témata.

Jen krátká a upřímná zpráva o tom, co je.

Poslední dny byly plné přetížení, vedra, meltdownů, shutdownů a chvílí, kdy prostě nebyla kapacita na nic.

A tak místo další "dokonalé" epizody vzniklo toto rozjímání o vodě, emocích a neexistující kapacitě.

Série o autismu, díl 10 - závěrečný bonusový neurodivergentní mišmaš.
Střípek sem, střípek tam - a hlavně ponor do romantického rybníčku. Odhal, jak s tebou autista flirtuje, proč ti tři týdny neodpovídá a mezitím celou dobu jí pořád dokola jen jedno a to samé jídlo.

Návrat z Himálají. Nemocné tělo. Plné srdce. A zvláštní pocit, že během téhle cesty něco starého zemřelo.
V této velmi intuitivní (a mega ranní) epizodě sdílím dojmy z přesunu z Dharamshaly zpět do Česka, hlubokou vděčnost za hudbu a kirtany, ale i úvahy o smrti, pomíjivosti a našem vztahu k těmto tématům.

Série o autismu, díl 9.
Co když nejsme rozbití?
Co když stejný nervový systém, který nás vede do přetížení a vyhoření, nám zároveň umožňuje hluboce prožívat hudbu, krásu, vztahy a spiritualitu?
V této epizodě se podíváme na neurodivergenci z trochu jiné perspektivy. Ne jako na “lepší” nebo “horší” způsob existence, ale jako další střípek do našeho pytle plného příběhů.