Dne 12. července roku 1346 se v Normandii vylodil anglický vojenský sbor pod velením krále Eduarda III. a zamířil do nitra Francie. Dlouhodobý anglo-francouzský konflikt, nazvaný pozdějšími historiky jako stoletá válka, vstupoval do jedné ze svých vrcholných fází. K Paříži však kromě Angličanů směřoval také slepý český král Jan Lucemburský se synem Karlem a nevelkým ozbrojeným oddílem, narychlo sestaveným z porýnských námezdních rytířů, lucemburských leníků a několika českých šlechticů. Otec a syn se vydali na pomoc francouzskému panovníkovi Filipovi VI...

Většina historiků dnes zastává názor, že lidé ve středověku ke smrti zaujímali daleko otevřenější a více vyrovnaný postoj, než je tomu dnes. Moderní společnost má tendenci se smrtí bojovat a lidé nakonec umírají o samotě, ve strachu a v beznaději. Avšak v minulosti byla smrt vnímána víc jako nevyhnutelná a přirozená součást života. Vysoká úmrtnost panovala zejména u novorozenců a jejich matek, muži pak často umírali na bojišti. Lidé smrt očekávali s klidem a rezignací, byla všudypřítomná, bezvýjimečná a spravedlivá – čekala chudé i bohaté, prosté i vzdělané. Středověký člověk se s ní běžně setkával v každodenním životě a reagoval na ni vžitými rituály. Smrt totiž v tehdejším pojetí neznamenala konec života, ale pouze přechod duše do jiné fáze bytí. Jak si lidé ve středověku představovali posmrtný život? Jak vypadalo nebe, peklo a očistec? Co se podle tehdejších myšlenek dělo s dušemi nepokřtěných dětí? Pojďme to spolu zjistit.

Karel IV. v našich dějinách proslul především jako geniální státník který si vysloužil přízvisko otec vlasti. Zasloužil se mimo jiné o založení univerzity, výstavbu Nového Města pražského a zbudování kamenného mostu přes Vltavu. Avšak moderní historické bádání postupně odkrývá komplexnější obraz tohoto panovníka, v němž se Karel ukazuje jako mimořádně schopný politický hráč, který dokázal obratně využívat dobovou propagandu, nebál se mocenských intrik a během násilných pogromů proti Židům neváhal těžit z jejich utrpení. Jak moc se tedy liší zakořeněný obraz moudrého a zbožného Otce vlasti od skutečného Karla IV.? Co víme o jeho fyzickém vzhledu a povahových rysech? Pojďme to spolu zjistit.

Nadávky, křik a fyzické násilí byly u Němcových v pozdějších letech soužití každodenní realitou. Není se proto čemu divit, že v literatuře po dlouhá desetiletí převládal obraz Josefa Němce jako despotického manžela, který své slavné ženě komplikoval život. Jenže byl Josef Němec skutečně jen násilnickým tyranem? Novější historický výzkum ukazuje, že jeho život a povaha byly mnohem složitější, než se může na první pohled zdát. Josef byl přesvědčený český vlastenec, který se kvůli svým postojům často dostával do konfliktu s rakouskými úřady. Měl vlastní politické a literární ambice a jako otec měl ke svým dětem velmi blízko. To ale neznamená, že bychom snad chtěli omlouvat jeho násilnické chování. Jde pouze o to ukázat, že příběh Josefa Němce není černobílý.

Na otevřeném prostranství ležely vybělené kosti mužů zanechané tam, kde se vojáci stavěli na odpor nebo prchali. Jinde se nacházely celé hromady kostí a končetiny koní. Na kmenech některých stromů visely přibité lidské lebky. V blízkých hájích stály oltáře, na nichž byli obětováni tribuni a vyšší centurioni. Všude kolem se povalovaly úlomky zbraní. Těmito slovy popsal mrazivé místo nálezu bitvy v Teutoburském lese vnuk císaře Augusta a úspěšný římský vojevůdce Germanicus. Od jedné z největších porážek římské armády tehdy uplynulo šest let. Abychom pochopili, co se tehdy skutečně stalo, musíme se vrátit do doby, kdy se Řím začal zajímat o tuto drsnou, hustě zalesněnou a bažinatou zemi, zvanou Germánie, jejíž největší bohatství pro Řím představovali její obyvatelé...

Když si dnes položíme otázku, jak vypadala knížata a králové přemyslovské dynastie, vybaví se nám obrazy vousatých panovníků v drahých šatech s korunami na hlavách. Jenže tyto představy mají s jejich reálnou podobou často jen málo společného. Co dnes díky moderní vědě dokážeme zjistit o jejich skutečném vzhledu? Odhalíme například to, že Přemysl Otakar II. měl předkus a snědou pleť, Václav II. trpěl rachitidou a přemyslovské lebky měly spíše ženské, gracilní rysy. Nešlo tak o robustní válečníky, ale spíše o muže štíhlejší postavy s jemným obličejem. Jak opravdu vypadali?

Horký srpnový den zvolna dohasínal. Bylo dávno dobojováno. Mračna prachu, vířící nad plání zdupanou tisíci koňských kopyt, se už usadila, krev bojovníků již vsákla tvrdá země. Venkované z nedalekých Suchách Krut se hotovili ke smutné pohřební práci. Římský král Rudolf si toho dne připsal nejvýznamnější vítězství svého dlouhého života. Dokázal zvítězit nad jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy, českým králem Přemyslem Otakarem II., který sám v bitvě zaplatil životem. Jak přesně probíhala bitva a víme, kdo českého krále zabil? Co tomuto střetnutí předcházelo? Abychom pochopili, co se tehdy skutečně stalo, musíme se vrátit na začátek příběhu...

Tématem epizody je postava Viktorky, žebračky z okraje společnosti, jejíž existence byla z pohledu dějin bezvýznamná a nepodstatná. Její život by zcela jistě upadl v zapomnění, kdyby si ženina osudu nevšimlo vnímavé srdce Boženy Němcové. Vydejme se spolu tedy po stopách skutečně žijící Viktorie Židové, která Němcové posloužila jako literární předobraz bláznivé Viktorky. Co o této tajemné ženě doopravdy víme? Jaký byl její život? A je pravda, že skutečně zavraždila své novorozené dítě?

Československo patřilo po druhé světové válce k evropským státům s ekonomickou úrovní plně srovnatelnou s Rakouskem, a dokonce vyšší než v tehdejším Finsku nebo Itálii. Zároveň patřilo mezi země, které byly válkou zasaženy méně než většina Evropy – rozsáhlému ničení se vyhnula podstatná část průmyslu i dopravní infrastruktury. Díky tomu bylo možné poměrně rychle obnovit výrobu a navázat na předválečnou tradici. Po komunistickém převratu v únoru 1948 velká část ekonomů a intelektuálů doufala v rychlou modernizaci průmyslu, socialismus zase běžným lidem sliboval jistoty a prosperitu která by konečně vystřídala bídu a zmar z doby druhé světové války. Co se pokazilo?

Je právě 4. srpen roku 1306. Olomoucký hrad sužuje letní horko a mladý král Václav III. odpočívá jen v lehké košili a plášti. Je sám, bez stráží a úředníků, nechce být rušen. Jenže právě na tuto chvíli čekal vrah, který šestnáctiletého krále v okamžiku usmrtil třemi ranami dýkou, která ukončila nejen jeho život, ale také dlouhou přemyslovskou vládu v Čechách. Jenže než vrah stačil cokoliv říct, ubili jej královi stráže. Co se tehdy vlastně v Olomouci stalo? Jaká byla vláda tohoto posledního Přemyslovce? Dozvíte se v této epizodě.