Káže – Alois Klepáček

Co znamená vyznávat, že Bůh je všemohoucí? V době, kdy lidé stále více spoléhají na lidské schopnosti, vědu a technický pokrok, nás Písmo vede k pohledu na Boha, jehož moc není ničím omezena a který svrchovaně naplňuje své záměry. Společně budeme přemýšlet nad tím, jak poznání Boží všemohoucnosti proměňuje naši víru, důvěru i naději.

Osnova (část 1)

Boží moc je základem našeho spasení.

Boží moc nás bezpečně zachovává až do cíle.

Káže: Alois Klepáček

Věrnost je vlastnost, která je v dnešním světě stále vzácnější. Lidská slova, sliby i vztahy často selhávají. Bůh je však naprosto jiný – je věrný, protože věrnost patří k jeho samotné podstatě. Své sliby vždy naplňuje, své soudy vykonává, odpouští těm, kteří k němu přicházejí v pokání, a své děti věrně chrání až do jejich konečného oslavení.

Osnova: 1) Bůh je věrný ve své podstatě 2) Bůh je věrný svým zaslíbením 3) Bůh je věrný svému soudu 4) Bůh je věrný ve svém odpuštění 5) Bůh je věrný ve své ochraně

Káže: Mojmír Adámek

Text: 1. Samuelova 30

V našem životě jsou chvíle, kdy se nám může zdát, že je vše ztraceno. Jsou to chvíle, které prověří naše nejniternější pohnutky srdce. Jak by v nich měl reagovat člověk, jehož charakter je podle Božího srdce?

„Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm. Zajali ženy a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího. Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou. Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí. David a lid, který byl s ním, pozvedl svůj hlas a plakali, až už neměli sílu plakat. Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova. Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu....David vysvobodil všechno, co Amálekovci pobrali. Také obě své ženy David vysvobodil. Nechybělo jim nic od nejmenšího do největšího, synové ani dcery, kořist a nic, co jim pobrali; David všechno přivedl zpět....“

Káže: Alois Klepáček

Každý člověk něco uctívá – otázkou ovšem je, co/koho uctíváme, a co formuje naše uctívání. Cílem tohoto kázání je, abychom si uvědomili, že pravé uctívání není jen otázkou stylu nebo emocí, ale hlubokého odevzdání se Bohu jako odpovědi na jeho milost zjevenou nám v evangeliu. Když hledíme na Krista, Duch svatý nás proměňuje a vede k životu, který oslavuje Boha v každé oblasti.„1 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. 2 A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“

Káže – Lukas Mellwig,

Skutky 23,12-35:

.

„Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13 Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet. 14 Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme. 15 Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“ 16 O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉ do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17 Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“ 18 On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“ 19 Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“ 20 On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit. 21 Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.“ 22 Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.“23 Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. 24 Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.“ 25 A napsal dopis tohoto znění: 26 „Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. 27 Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan. 28 Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady. 29 Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉ žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení. 30 Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“31 Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy. 32 Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren. 33 Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla. 34 Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie, 35 řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.“

Káže – Marek Ždych,

Kazatel nás učí, že pomíjivost života nás nemá vést k zoufalství, ale k radostnému životu před Bohem — životu, který si užívá Boží dary, odstraňuje hřích a pamatuje na Stvořitele.

Osnova:

1. Raduj se ze života, který ti Bůh dal

2. Odstraň ze svého života to, co ti ničí radost

3. Pamatuj na Stvořitele tvého života, dokud je čas

Kazatel 11,7–12,8:

7 Sladké je světlo; pro oči je dobré vidět slunce.8 Vždyť bude–li člověk žít mnoho let, ať se z nich všech raduje, ale ať pamatuje na dny temnoty, protože jich bude mnoho; všechno, co přišlo, je marnost. 9 Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči. Ale věz, že za všechny tyto věci tě Bůh přivede k soudu.10 Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost.Kapitola 12 1 Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení; 2 dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti; 3 v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, mlečky přestanou pracovat, protože ubyly, a ty, kdo se dívají skrze průduchy, budou temné 4 a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny. 5 Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají. 6 Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny. 7 Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. 8 Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.

Káže: Josef Sponar,

Text: 2. Petrova 1,3,

V tomto verši vidíme že Ježíš Kristus je tím, kdo dává vše co je potřeba ke zbožnosti. Nic z toho co máme není naše vlastní, ale dal nám to Bůh. Bůh nás vybavil a připravil. Bůh přichází ve svojí moci a dává nám jednou pro vždy vše, co je potřeba k životu a zbožnosti.

„1 Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista. 2 Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše [Krista], našeho Pána.3 Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal [vlastní] slávou a mocí. 4 Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. 5 A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním, 6 poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, 7 zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou.“

Káže: Josh Richert,

Text: Žalm 130,

1 Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine! 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám! 3 Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? 4 Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň. 5 Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. 8 On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.

Káže: Alois Klepáček,

Text: Filipským 3,12-16

Každý z nás někam v životě běžíme a směřujeme. Život není statický – je to pohyb, snaha a honba za cílem. Otázka ale není, zda běžíme. Otázka je: běžíme správný závod, ke správnému cíli? Můžeme být rychlí, úspěšní, odhodlaní – a přesto mířit špatným směrem. Můžeme vyhrát v očích lidí, a přitom prohrát v tom, na čem záleží nejvíc.

Dnešní text nám připomíná, že existuje jen jeden závod, který má skutečný smysl – běh za Kristem, za proměnou života a za cílem, který nekončí zklamáním.

„Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu ⌈zmocnil toho, k čemu se i mne⌉ zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je ⌈za mnou⌉, a natahuje se po tom, co je ⌈přede mnou⌉, 14 běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši. 15 Všichni tedy, kteří jsme dokonalí, takto smýšlejme.A smýšlíte–li v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví. 16 Jen ⌈se držme toho⌉, k čemu jsme již dospěli.“

Káže: Alois Klepáček,

Text: Filipským 3,1-11

Co když všechno, na čem si zakládáš – tvé úspěchy, minulost, jistoty i vlastní spravedlnost – není skutečné bohatství, ale jen stín? Apoštol Pavel odhaluje radikální pravdu: to, co kdysi považoval za zisk, dnes vidí jako ztrátu. Proč? Protože objevil něco nesrovnatelně většího.

Na jedné straně stojí „staré“ – to, co jsme si budovali sami. Na druhé straně je Kristus – a v něm všechno: přijetí, spravedlnost, nový život i nezměrné bohatství, které nelze ztratit. Jak je to u tebe? Co to pro tebe znamená? Jak hodnotíš svou minulost ve světle přítomnosti? Stýská se ti? A pokud ano, co to naznačuje o tvém pohledu na Krista? Co to říká o tom, jaké má místo ve tvém životě?

Tento text nás vede k tomu, abychom přehodnotili, co je to skutečný zisk – a objevit, že v Kristu máme víc, než jsme, kdy mohli sami získat.

Osnova:

1. V Kristu je zakotvená naše radost

2. V Kristu je zakotvená naše spravedlnost