Vesnice Těchobuz leží mezi Pacovem na Pelhřimovsku a Mladou Vožicí na Táborsku. Její zvláštní název je patrně odvozen od výrazu „těchobudův dvůr“. Roku 1713 už se uvádí jako samostatné panství, které vlastnili jezuité.

Porodní báby, báby pupkořezné, později porodní asistentky. Řemeslo žen, které pomáhají přivádět děti na svět, patří k vůbec nejstarším doloženým. Zprávy o něm pochází už ze 7. století před Kristem.

Mnoho mlýnů stávalo v minulosti v Čechách. Dokument z roku 1874 uvádí, že na našem území bylo napočteno celkem 7257 budov, v nichž se mlelo obilí. Několik mlýnů bylo například v okolí vesnice Pošná u Pacova na Pelhřimovsku. Mlýny většinou náležely vrchnosti, mlynáři zde byli pouze nájemníky. Osudy pošenských mlynářských rodin je možné lépe sledovat od roku 1670, kdy místní faráři začali psát matriky.

Vesnice Pošná leží na Vysočině, tři kilometry jihovýchodně od Pacova na Pelhřimovsku. První zmínka o obci pochází už z roku 1369. Místní se rádi chlubí tím, že v budově pošenské staré školy pobýval u své sestry hudební skladatel Bedřich Smetana. Dokonce se říká, že tu čerpal inspiraci pro svou operu Prodaná nevěsta.

Také na středočeský hrad Kokořín přišla řeč v pořadu Kořeny. Jednu z posluchaček totiž zajímalo, zda rodina Špačkova, které byla památka navrácena, má skutečně něco společného se Soběslaví na Táborsku, jak se dočetla.

Mezi významné české šlechtické rody patřili Vítkovci, známí též jako páni z Růže. Byli silně spjati s jižními Čechami, zvláště pak jejich rožmberská větev. Důkazem je množství měst a obcí, které mají ve svém znaku červenou rožmberskou růži.

Město Pacov sice dnes leží v kraji Vysočina, ale historicky vždy náleželo k jižním Čechám. A v tomto regionu je stále mnoho příznivců a posluchačů Českého rozhlasu České Budějovice. Důkazem jsou dopisy, které z Pacovska obdrželi autoři pořadu Kořeny. Jeden díl proto věnovali vesničce Samšín, která leží na severovýchod od Pacova.

Řemeslo pohodných neboli rasů či také drnomistrů spočívalo především v likvidaci mršin. Odváželi uhynulá zvířata do rasovny, kde je zpracovávali. „Maso se dávalo psům, z velkých kostí, rohů a paznehtů se dělal klíh, sádlo šlo na mýdlo,“ popisuje Alois Sassmann, který se zabývá genealogií. Pravidelně si navíc rasové a jejich ženy přivydělávali léčením, protože v míchání mastí skutečně vynikali.

Jednou z opovrhovaných lidských kast byli drnomistři. Říkalo se jim také pohodní nebo rasi. Jejich řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat a odchytu toulavých zvířat, případně i následném zabíjení. Šlo o povolání takzvaně nečisté, postavené na úroveň katů či jejich holomků.

Vesnice Opatovice leží na pravém břehu Vltavy poblíž Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Poprvé se pod tímto jménem připomíná roku 1378, ale její jméno bylo považováno za velkou záhadu.