Výuka češtiny se dnes zaměřuje především na práci s textem nebo srozumitelné vyjadřování žáků. Pro nerodilé mluvčí ale může jazyk představovat bariéru v dalším vzdělávání. „Situace ukrajinských žáků – ale nejenom jich – na českých školách je opravdu velmi palčivá a myslím, že pro nás jako pro společnost velmi zásadní,“ říká v Hovorech lingvistka Kateřina Šormová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Když dáme dětem volnost a materiály, jsou šťastné, že si můžou něco tvořit podle sebe, a opravdu jim září oči,“ popisuje metodička, lektorka Muzea Říčany, výtvarnice a členka spolku Město přátelské k dětem Carolina Sidon. Dětem se snaží umožňovat tvoření bez předem stanovených šablon a předloh nebo třeba stavění vlastních hřišť.

Umělá inteligence není tématem jen pro vývojáře, ale i pro sociology nebo teology. „Největším problémem podle mě je, že když se bavíme s AI, tak ztrácíme schopnost komunikovat mezi sebou jako lidé. My máme aparát na to, jak interpretovat rozhovor člověka s člověkem – ale můžeme ho ztratit,“ zamýšlí se v pořadu Hovory František Čech, který se jako teolog zabývá umělou inteligencí. „Hrozí, že se zacyklíme do vlastní bubliny,“ varuje.

Moderuje Michael Rozsypal.

Za svůj knižní debut Hella dostala před dvěma lety Magnesii Literu v kategorii Kniha roku. Nedávno představila svoji druhou prózu Co myslíš, co vidí. Ta sleduje divokého psa zachráněného z ulice. „Přivedla mě k tomu částečně moje osobní zkušenost, a také válka, kterou Rusko vede proti Ukrajině – válka ovlivňuje životy, i zvířat, a plodí jenom další agresi,“ říká v Hovorech spisovatelka, rusistka, filoložka a překladatelka Alena Machoninová.

Jejich práci často nevidíme, přesto je nejen v divadelním prostředí nepostradatelná. Dramaturgové si při přípravě inscenací udržují potřebný odstup a hlídají, aby diváci skutečně pochopili to, co mají. „My si tam můžeme něco kout, ale pokud to nepřečte divák, tak ta práce není udělaná správně,“ vysvětluje v Hovorech Českého rozhlasu Plus překladatelka a dramaturgyně Divadelního spolku Kašpar Lenka Bočková.

Milan Kopeček je architekt, urbanista a právník. Navrhuje obytné domy, horské chaty, ale ovlivňuje i to, jak budou vypadat celá města. V září také získal prestižní ocenění Architekt obce 2026 za svou práci pro středočeské Libčice nad Vltavou. „Městský architekt není městský projektant, není to člověk, který pro město kreslí domy. Je to v té nejširší podobě vizionář, který by měl plánovat na 20–30 let dopředu,“ vysvětluje svou roli Kopeček.

V Česku v roce 2060 bude mít hlavní slovo starší generace. Bude se rodit stále méně dětí a o seniory se nebude mít kdo starat. Nebo si tak alespoň budoucnost představuje spisovatel Leoš Kyša. „Bude to složité. Česko bude plné starých lidí, na to jsou statistiky, projekce a predikce, které jsou nevyhnutelné. Zvlášť když s tím politika za posledních 30 roků nic nedělá,“ říká o inspiraci pro svůj román Nástupci: Zápisky ze světa Gerontokracie.

Nesnesitelná horkost bytí. Takový název nese nový audioseriál o mezigeneračních vztazích a životě kolem padesátky. Jaké bylo seriál tvořit? „Bylo to jako letní tábor. Text je aktuální a vtipný,“ těší Lenku Krobotovou, dlouholetou členku Dejvického divadla, která je hostkou Hovorů.

Ve středoafrických zemích jako Kongo, Kamerun nebo Čad bojují proti nelegálnímu lovu slonů. O tématu už natočili dva dokumentární filmy a teď chystají aukci, jejíž výtěžek půjde na další pomoc největším suchozemským tvorům. Organizace Save Elephants nyní díla tvořená známými českými umělci vystavuje v galerii Kodl. „Pojali to velmi rozmanitě. Z děl mám obrovskou radost, protože z toho jde cítit, že si tam každý našel to své,“ raduje se v Hovorech dokumentarista Lukáš Hodis.