Slabá energetická soběstačnost, závislost na Rusku a neefektivní územní plánování – to jsou hlavní výzvy, kterým musí Česká republika v současnosti čelit. V rozhovoru pro pořad Deep State to uvedl Ondřej Záruba, finanční a realitní analytik serveru Finsider. 

„Geopolitika je pro nás velké téma," říká Záruba. Podle něj jsou obecně pro podnikání důležité tři vrstvy, které je potřeba dobře analyzovat. „Jedna vrstva je makro, poté sektor odvětví, kde se pohybujete, a potom je detail dealu, který děláte. Pokud selžete už v makru, tak jste selhali úplně ve všem, protože to je klíčový indikátor toho, co musíte udělat jako první při investování a podnikání," dodává Záruba s tím, že samotný výběr trhu je klíčový. A právě geopolitická situace hraje zásadní roli.

„Sektory trhu jsou v různé kondici a nejsou na tom stejně. Geopolitika je naprosto zásadní z pohledu našeho ale i euroatlantického regionu. A to vytváří tlak na části té naší ekonomiky, kde někdo bude profitovat a někdo na tom prodělá," dodává s tím, že i toto je důvod, proč se o celé téma zajímají.

Reforma přichází – lidé se budou muset o sebe více starat sami

Reforma penzijního systému byla v českém prostředí dosud vnímána především jako odpověď na demografické problémy stárnutí populace. Nově však přichází tlak i z geopolitické oblasti, protože stát potřebuje změnit strukturu svých výdajů.

„Stát má rozpočtové priority někde jinde a bude muset zásadním způsobem změnit strukturu svých rozpočtů, aby vyhovovaly aktuálním potřebám, protože ty se prostě změnily," vysvětluje Záruba. Pokud stát potřebuje navýšit například rozpočet na obranu nebo efektivněji pracovat s narůstajícím dluhem, musí se snížit výdaje v jiných oblastech.

Zátěž státního rozpočtu je podle analytika mimo jiné spojena i s penzijním systémem a všemi sociálními transfery. „Pokud potřebujete navýšit rozpočet na obranu nebo pracovat lépe s dluhem, protože dluh je dneska daleko větší zátěž než v dobách ekonomické stability, tak ten tlak přichází na cost cutting a na to, aby se lidé o sebe v řadě ohledů museli postarat sami proti situaci, kdy byli zvyklí, že se o ně stará stát," dodává.

Energetická soběstačnost jako klíčový problém – bude pokračovat závislost na Rusku?

Česká republika má podle Záruby zásadní problém ve své energetické soběstačnosti. I když se dlouhodobě hovořilo o tom, že jsme exportéry elektřiny, problém spočívá ve zdrojích, které tuto výrobu pohánějí.

„Náš energetický mix je spojený zejména s několika málo položkami. Jedna je zemní plyn. Jak všichni víme, tak zemní plyn je dost problematická položka, protože není to tak dlouho, co prakticky veškerý zemní plyn, který byl v Čechách, pocházel z Ruska," upozorňuje analytik. I když se nyní situace řeší alternativními zdroji, děje se tak za cenu nárůstu nákladů. „V roce 2022 to byly astronomické částky, které tekly do Ruska."

Dalším problémem je závislost na ruském jaderném palivu. „Dneska jsme zcela závislí na Rusku. Poslední jaderné palivo odjinud než z Ruska tady bylo někdy v letech 2011 a 2012," říká Záruba a připomíná, že donedávna byly pod ruskou kontrolou i společnosti zajišťující servis českých jaderných elektráren. 

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak analytik Záruba hodnotí budoucí vývoj cen nemovitostí v Praze?
2. Jaké konkrétní kroky navrhuje pro zlepšení energetické soběstačnosti Česka?
3. Proč považuje Ondřej Záruba německý odklon od jaderné energetiky za strategickou chybu?
4. Jak se staví k českému turismu jako k potenciálnímu sektoru budoucnosti?
5. Jaký je jeho názor na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a jeho vazby na Rusko?

Konzumace alkoholu v Česku patří k nejvyšším na světě. Oslava narozenin, narození potomka, úspěchy či trable = alkohol. Dostupnost odborné pomoci pro závislé je k dispozici všem, kdo ji potřebují. Michaela Pacáková, vedoucí Národní linky pro odvykání, v rozhovoru vysvětluje, jaká rizika s sebou pití alkoholu nese a jak je možné vyhledat odbornou pomoc. Pořadem (NE)Závislí provází adiktoložka Jana Malinovská. 

Národní linka pro odvykání slouží pro kohokoliv, kdo se potýká se závislostí. „Ať už je to někdo, kdo užívá nějakou návykovou látku, zejména tabák, alkohol, léky, drogy – případně i hazardní hry. Teď se velmi rozvíjí téma netolismus – trávení času na počítači, telefonu." Pokud si člověk není jistý, zda jeho chování začíná být závislostí, může jednoduše zavolat a vše probrat – zjistit, jak na tom je.

„V momentě, kdy si to ten člověk uvědomuje a řeší téma závislosti a chce podniknout další kroky, tak mu nabízíme, že ho můžeme tímto procesem provést. Buď mu můžeme doporučit nějakou osobní službu nebo eventuálně nabízíme dlouhodobé poradenství, kdy na samotné lince můžeme s klientem odvykat a provázet ho tím v podobě dlouhodobých konzultací."

Alkohol teče proudem – Češi ho milují

Jak jsou na tom Češi a alkohol? Česká republika se dlouhodobě umisťuje v první pětici zemí s nejvyšší spotřebou alkoholu na obyvatele. Aktuálně jsme dokonce třetí zemí s největší spotřebou na světě. Předstihly nás pouze Gruzie a Rumunsko. 

S rizikovým pitím se potýká každý desátý člověk. „Naše kulturní založenost nám hodně stěžuje to, abychom udělali nějaké systémové změny. Je to stále vnímané jako velká norma."

Jak tedy pít s mírou? „Užívání alkoholu bez rizika je takové užívání, že nepijeme vůbec žádný alkohol. Tady začíná první meta, od které se můžeme odvíjet. Pití s nízkou mírou rizika se stanovuje podle biologických rozdílů. Pro ženy se udává maximálně jedna sklenička alkoholu denně - (třeba půl litr piva nebo dvě deci vína) – ale v rámci jednoho týdne tak s dvoudenní pauzou. U mužů to jsou dva nápoje denně, ale opět s pauzou."

Alkohol škodí v celém těle

Zdravotní a sociální důsledky pití alkoholu jsou značné a často podceňované. „Kudy alkohol teče lidským tělem, tak tam škodí. To znamená už od úst, kudy vstupuje, přes hrtan, krk, žaludek, střeva, veškeré ústrojí a orgány," vysvětluje Pacáková.

Alkohol se významně podílí na vzniku rakoviny, je to významný karcinogen. Způsobuje rovněž poruchy kognitivních funkcí jako poruchy paměti, učení a pozornost. Nadměrná konzumace alkoholu přispívá ke vzniku cukrovky a cirhózy jater.

Pandemie zhoršila problémy s alkoholem

Statistiky ukazují, že od doby koronaviru se užívání alkoholu v populaci spíše zvýšilo. „Kdo užíval na hranici rizikového pití před dobou pandemie, tak v rámci pandemie začal užívat více a jednoznačně sklouzl do rizikového užívání," uvádí Pacáková. Tento trend potvrzují i data z Národní linky pro odvykání.

Změnila se v době pandemie skladba klientů, kteří se potýkali s alkoholem? „Před pandemií bylo nejčastějším tématem hovorů na lince odvykání od tabáku, nyní první místo zaujal alkohol. Stejně tak služby zabývající se léčbou závislostí zaznamenávají nárůst zájemců. Zatímco v době koronaviru mohl klient nastoupit do ambulantní nebo pobytové služby v řádu několika týdnů, dnes se čekací doby prodlužují na několik týdnů až měsíců."

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak rozlišit mezi různými stupni rizikového pití alkoholu a kdy už jde o závislost?
2. Jaké konkrétní nástroje nabízí Národní linka pro odvykání při práci se závislými osobami?
3. Jak konkrétně postupovat při nastavování hranic v rodině, kde je někdo závislý na alkoholu?
4. Jaké jsou příklady zemí s úspěšnou politikou v oblasti regulace alkoholu?
5. Jaká je typická cesta od prvního užití alkoholu k rozvinuté závislosti?

Zlínské architektonické studio DESIRE GROUP (DESIRE architecture) přišlo s ambiciózním projektem výškových budov pro město Zlín. Jejich vize zahrnuje až 300metrový mrakodrap, který by měl pomoci vylidňujícímu se krajskému městu. Architekti Monika Zvonková a Pavel Šánek v rozhovoru s Janem Klaškou vysvětlují, proč právě Zlín potřebuje radikální proměnu centra.

Studio sídlí ve Zlíně, což podle jeho zakladatelů znamená jiný přístup k práci než v architektonických kancelářích ve velkých městech. „Příležitosti musíme hledat. Nechodí to za námi samo, jako třeba v Praze nebo Brně," říká Monika Zvonková. Podle Pavla Šánka se to často děje spontánně. „Máte nápad, tak zůstanete po práci a uděláte ho ve volném čase. Pokud je dobrý, někdo se chytí. To nás zároveň drží kreativní," vysvětluje. 

Studio se zaměřuje nejen na standardní zakázky, jako jsou bytové domy nebo vily, ale také na větší urbanistické vize. Příkladem je právě koncept výškových budov ve Zlíně, který vznikl při práci na modelu města. „Když jsme pracovali na jedné výškové stavbě v rámci soutěže, začali jsme přemýšlet nad tím, kde a zda by podobné budovy ve Zlíně vůbec měly vzniknout," popisuje Zvonková.

 Město se vylidňuje, potřebuje nový impuls

Zlínské studio přišlo s vlastní iniciativou na revitalizaci centra města, která má zastavit trend vylidňování. Město má dnes přibližně 75 000 obyvatel a demografická křivka směřuje spíše dolů. Podle statistik se do Prahy každý rok stěhuje okolo 70 tisíc lidí, zatímco Zlín naopak obyvatele ztrácí. „Je to všude a bude to jenom horší. Zlín je částečně univerzitní město. O prázdninách je vidět, jak se vylidňuje. Zlín by klidně zvládl dvojnásobek obyvatel. Je to liniové město, všechno je navázané na jednu centrální osu," vysvětluje Pavel Šánek.

 Brownfield uprostřed města nabízí příležitost

Hlavní výhodou Zlína je podle architektů rozsáhlý brownfield v centru města – areál Svitu, kde by mohla vzniknout nová městská čtvrť. „Zlín má ve svém centru velký brownfield – areál Svitu. Nabízí se možnost vytvořit zde nový downtown," říká Šánek.

 Monika Zvonková dodává: „Specifické pro Zlín je, že tento bývalý výrobní areál se nachází v centru města a stále je poměrně prázdný. Kdyby se tento prostor uchopil komplexněji, mohlo by vzniknout kompaktní centrum města, kde by vše bylo v docházkové vzdálenosti do 10 minut, a kde by nebylo nutné používat auta. A vzniklo by spousta prostoru pro různé účely.“

Financování jako překážka

Moderátor Jan Klaška, sám architekt, však poukazuje na ekonomický rozpor. „Výškové budovy jsou obvykle výsledkem vysokých cen pozemků. V New Yorku stojí metr čtvereční 500 000 korun, v Praze 14 000 korun a ve Zlíně 4 000 korun. Dává v takovém případě výstavba mrakodrapů vůbec smysl?"

 Monika Zvonková však vidí marketingovou hodnotu projektu: „Původně jsme si kladli jen otázky o rozvoji města. Pak jsme si ale uvědomili, že i tato vize může fungovat jako marketingový nástroj pro zatraktivnění Zlína." Tím chtějí do města přilákat nové obyvatele a udržet studenty, kteří ve městě již studují.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jakým způsobem se architekti snaží přesvědčit město ke změně regulací?
2. Kdo podporuje novou výstavbu města?
3. Proč by mohl být Zlín ideálním městem pro koncept "15minutového města"?
4. Jak by mohl vypadat nový "downtown" v centru Zlína?
5. Jaké konkrétní světové projekty sloužily jako inspirace pro návrh?

Výkon marketingu je každý rok dražší a nenahrazuje strategickou práci se značkou. „Díky výkonu si zákazník vztah ke značce neudělá," říká Iva Janoušková, marketingová ředitelka společnosti Investown. V pořadu Brand Date vysvětluje, proč by firmy měly investovat 30-40 % marketingového rozpočtu do brandu a jak musí i crowdfundingové platformy budovat důvěru svých investorů.

Iva Janoušková upozorňuje, že každá značka musí mít jasnou identitu, která ji odliší od konkurence a poskytne zákazníkům skutečnou přidanou hodnotu. Podle ní se firmy v počátcích příliš soustředí na provozní záležitosti. „Hodně firem na začátku zapomíná na brandovou strategii, věnují se provozním problémům, cash flow, a pak najednou roky plynou, přibývá konkurence a oni se diví, proč jim ubývají zákazníci,‘‘ vysvětluje.

Pokud firma nebuduje značku systematicky, snaží se deficit dohnat výkonovým marketingem. „Dnes se dohání brand výkonem, ale to dlouhodobě nejde. Výkon je každý rok dražší a dražší a nenahrazuje brand. Díky výkonu si žádný zákazník vztah ke značce neudělá," zdůrazňuje. 

Jak začít s budováním značky

Začátek budování úspěšné značky spočívá v definování její identity. Co by Janoušková poradila začínajícím firmám? „Poradila bych jim, ať si hned na začátku sednou ke stolu a sepíšou, co je  přidaná hodnota, kterou značka zákazníkovi přináší vedle samotného produktu," doporučuje.

Není nutné investovat do brandingu enormní prostředky hned od začátku. „Nemusí hned na začátku, když sotva mají peníze na první výplaty, investovat do velkého brandu. Nebo do drahých médií, ale říci – dobře, jakmile firmu otáčíme do černých čísel a chceme expandovat, musíme si sednout znovu a říct, jak se do brandu pustíme," vysvětluje. 

Brand není jen reklama, ale naplnění potřeb zákazníků

Janoušková upozorňuje, že značka není totéž co reklama. „Brand není reklama, brand je naplnění potřeb zákazníků a dodržení slibu a udržení ho v čase," říká. Firma musí konzistentně zajistit, aby všechna místa, kde zákazník přijde se značkou do kontaktu, odpovídaly stanovené brandové strategii.

To zahrnuje produkt, web, komunikaci se zákazníkem i další aspekty. „Když si firma řekne, co za přidanou hodnotu chce zákazníkovi poskytnout, tak si musí říct: Děláme to tak ve výrobě? Vypadá tak náš produkt? Vypadá tak náš web? Vypadá tak náš rozhovor se zákazníkem, když volá a komunikuje se zákaznickou péčí? Splňujeme to?, protože pokud to ne, tak to v reklamě neslibujme," vysvětluje.

Marketing jde strašně rychle dopředu, ostatně jako všechny odvětví. „Je dobré zkoušet nové věci, a když nevyjdou tak zkoušet další. Každý rok vznikají nové platformy, kde lze značku prezentovat, kde je vaše budoucí cílová skupina."

Je těžší budovat značku, která není známá nebo tu, která už má své příznivce? „Oboje má své úskalí. Budování brandu od začátku mám ráda a věnuji se mu. Baví mě, že si značku mohu osahat a je to kreativní práce od začátku. Nenaplňovalo by mě dostat značku hotovou a brand book jen replikovat.”

Televize zůstává klíčovým médiem pro budování značky

Přes rychlý vývoj digitálních médií Janoušková zdůrazňuje, že televizní reklama je stále zásadní. „Za mě je určitě největší v Čechách. Pořád platí, že brand bez televize nepostavíte – nebo jenom pro velice specifickou a malou  cílovou skupinu," tvrdí. Televize by podle ní měla být základem, který je doplněn o další média.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se proměnila atmosféra a pracovní rytmus v marketingových týmech startupů?
2. Jaký je rozdíl mezi budováním nové značky a správou již zavedené značky s dlouhou historií?
3. Proč je pro marketéry důležité umět se odosobnit od vlastních preferencí?
4. Jaké konkrétní kroky při své práci využívá Investown pro kontrolu správnosti informací poskytovaných investorům?
5. Jakým způsobem ovlivňuje mladší tým dynamiku práce a inovativní přístup ve firmě?

Filtrační konvice nejsou samospásné a kohoutková voda nemusí být všude stejně kvalitní. Záleží totiž i na vnitřních rozvodech budov a správném zacházení s filtry. Jak si doma zajistit zdravou vodu, co opravdu hrozí při špatné údržbě filtrace a proč veřejná pítka nemají důvěru Čechů? V pořadu Avokádo o tom mluvil zakladatel startupu Lokni Martin Václavík.

Kvalitní pitná voda je pro lidské zdraví nezbytná. Přestože v České republice je kohoutková voda obecně dobré kvality, často může obsahovat chlór nebo jiné látky, které ovlivňují její chuť a potenciálně i zdravotní prospěšnost. Mnoho lidí proto volí alternativy v podobě balené vody nebo domácích filtračních zařízení. „Chlor funguje ve vodě jako dezinfekční činidlo a zajišťuje, že k nám dojde voda bez bakterií."

„Myslím si, že v České republice je voda z kohoutku dobrá, že vodohospodářské společnosti odvádí dobrou práci, problém někdy bývají vnitřní rozvody – případně stagnace vody v trubkách," vysvětluje Martin Václavík. 

Pítka nesou stigma toho, že jsou nehygienická a lidé se v nich myjí. „Na vysoké škole jsme instalovali automat Lokni vedle pítka. Potom nám řekli, že pítko skoro nikdo nepoužívá. "

Filtrace jako cesta ke kvalitnější vodě

Lokni je projekt, který začal s jednoduchým cílem – nabídnout alternativu k balené vodě ve veřejném prostoru. Firma provozuje automaty na filtrovanou vodu na vysokých školách, nádražích a dalších veřejných místech.

Systém filtrace vody u Lokni není jen běžný filtr, který známe z domácích filtračních konvic. „Hodně dlouho jsme hledali kombinaci, protože máme zařízení ve veřejném prostoru a pro představu se z nich napije třeba 20 - 30 000 lidí každý den, takže máme ohromnou odpovědnost," říká Václavík s tím že: „V každém filtru narůstají nějaké bakterie. Proto vám řada odborníků na vodu řekne, že nemají rádi filtry."

Obchodní model založený na reklamě

Zajímavostí projektu Lokni je jeho obchodní model. Zatímco v běžném světě by podobná služba musela být zpoplatněna vyššími cenami, Lokni funguje jinak. „Chtěli jsme, aby to bylo pro lidi co nejlevnější, takže máme na těch strojích LCD a mobilní aplikaci, a to jsou nějaké marketingové kanály a přes tu reklamu my platíme tu vodu," vysvětluje Václavík.

Díky tomuto modelu mohou například studenti na vysokých školách získat vodu zcela zdarma. S aplikací Lokni mají přístup k perlivé i neperlivé vodě bez placení. Pro běžného uživatele bez aplikace vyjde např. půl litru vody na přibližně 6 Kč.

„Když přijdete k přístroji, tak tam má dva čudlíky. Perlivá, neperlivá. Jsou červené a vy si ten stroj vlastně musíte odemknout tou aplikací," popisuje Václavík fungování systému. Aplikace zároveň slouží jako bariéra proti zneužívání zařízení.

Ekologický dopad a statistiky

Lokni má kromě poskytování kvalitní pitné vody také významný ekologický rozměr. Podle statistik, které společnost eviduje, využilo v minulém roce jejich služby přibližně 3,5 milionu odběrů.

„Byly to nějaké 2 miliony litrů, což kdybychom teoreticky přepočetli na půllitrové petky, tak by to byly nějaké 4 miliony petek," uvádí Václavík. I když připouští, že ne všichni by si jinak kupovali balenou vodu, stále jde o významnou úsporu plastového odpadu.

Plány do budoucna

Lokni se v současnosti nachází primárně na vysokých školách a na 14 nádražích po České republice. Celkem mají okolo 100 automatů. „V tuhle chvíli jsme skoro na všech vysokých školách," říká Václavík.

Rady pro domácí filtraci vody

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaký konkrétní typ filtru a UV LED technologie používá Lokni ve svých automatech?
2. Jaký postoj mají lidé k veřejným pítkům?
3. Kolik plastu Lokni ušetřilo za rok?
4. Jak správně filtrovat vodu doma?
5. Proč není dobrá reverzní osmóza?

Praha je jedním z nejdražších měst k bydlení. Trh tak potřebuje více bytů. Řešením je zjednodušení podmínek pro výstavbu a rozšíření nabídky, nikoliv nové regulace, které situaci jen zhorší, říká v pořadu On The Ground Jaroslav Ton, spoluzakladatel nemovitostní investiční skupiny Salutem Group.

V Praze je situace na trhu s bydlením kritická. Průměrná cena za metr čtvereční kolem 150 000 Kč znamená, že při běžné velikosti bytu 80 metrů čtverečních musí zájemce disponovat částkou 12 milionů korun. Pro hypotéku potřebuje nejméně 2,5 milionu korun vlastních prostředků a zbytek splácet 30 let.

,,Průměrně vydělávající Pražan si to koupit nemůže. Pokud nemá našetřeno více než 2,5 milionu korun, banka mu hypotéku na průměrnou pražskou mzdu nedá. Medián příjmů domácnosti je někde na úrovni 100 000 Kč," vysvětluje Ton.

Investoři versus skuteční zájemci o bydlení

Nemovitosti v Praze tak podle Tona kupují především investoři, nikoliv lidé, kteří v nich chtějí bydlet. Problém vidí v limitované nabídce – v Praze se staví pouze jednotky tisíc bytů ročně, což je naprosto nedostatečné.

,,Je to strukturální problém kapitálového trhu, který se táhne od devadesátých let, kdy se kuponová privatizace moc nezdařila, takže lidé si tady zvykli investovat do nemovitostí. A když je takto limitovaná nabídka, tak to má jediný dopad, a to je růst cen," upozorňuje Ton.

Praha je podle mezinárodního srovnání druhou nejnákladnější evropskou metropolí hned po Amsterdamu v parametru Price to Income (poměr ceny nemovitosti k ročnímu příjmu). ,,Podle posledních údajů z Deloittu je to v Praze necelých 12 let. Budete 12 let pracovat jenom na bydlení, tak potom si v Praze koupíte nějaký průměrný byt – a to bude něco okolo 65 m²," uvádí.

To ukazuje na smutnou situaci mladých rodin. Ty si totiž bydlení nemohou dovolit a hledají jej mimo metropoli a denně do Prahy dojíždějí. ,,Praha se vždycky každé ráno zvětší o milion lidí a pak si večer zase oddechne," popisuje Ton situaci.

Jediným zásadním řešením je podle jeho slov stavba nových bytů. ,,Pár tisíc bytů, které se tu postaví, ale nevyřeší vůbec nic. Lidé se chtějí za prací stěhovat, ale když nemají kde bydlet?"

Nájemní bydlení situaci neřeší

Alternativa v podobě nájemního bydlení podle Tona situaci zásadně nezlepšuje. ,,Pokud bydlíte v nájmu, tak z vyšších pražských mezd dáváte 45 %, možná až k 50 procentům na bydlení. Pak je otázka, kolik vám tedy zbude peněz a jestli má smysl žít v Praze, i přestože máte vyšší příjmy," konstatuje s tím, že rodiny tak musí šetřit a uskromňovat se.

Developeři čelí byrokracii a dlouhým lhůtám

Hlavní příčinou nedostatku bytů v Praze jsou podle Tona byrokratické překážky a zdlouhavý proces povolování staveb. ,,V Praze se obecně málo staví. Proč to tak je? Protože jsou tady byrokratické překážky, protože tady máme nový stavební zákon a bohužel každá změna může být k horšímu – tady se nám to opravdu stoprocentně potvrdilo," konstatuje.

Problém vidí především v délce povolovacího procesu. ,,Pokud chcete stavět a vyřídit papíry, trvá to 10 let – tak pak to nemá být drahé? A když chcete překupovat nemovitosti na sekundárním trhu, které už existují, tak ceny jsou tak vysoké, že spekulace je v dlouhodobém horizontu velmi riziková," varuje Ton s tím, že i když by bylo potřeba stavět, tak není jak.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak vidí investor změny v dostupnosti bydlení během své 18leté kariéry?
2. Jaký dopad má na bydlení vzrůstající koncentrace majetku, kdy v USA 10 % nejbohatších domácností vlastní třetinu majetku?
3. Proč podle Jaroslava Tona nefunguje správně nový stavební zákon a jak by ho bylo možné zlepšit?
4. Jaké konkrétní zkušenosti má Salutem Group s revitalizací brownfieldů a jak probíhá jejich projekt Údolí Rajhotice v Jeseníkách?
5. Co přesně znamená "teorie většího hlupáka" v kontextu investic do nemovitostí a proč je podle Tona nebezpečná?

„Pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů," upozorňuje Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů, v pořadu iMedical. Z jejich nedávného průzkumu vyplývá, že až 43 % ambulantních specialistů je v důchodovém věku, což je nárůst z 37 % v roce 2015.

„Tento problém trvá přibližně posledních 10 let a my na to upozorňujeme. Nyní už na základě vlastních výzkumů, které k našemu příjemnému překvapení přinášejí prakticky stejné výsledky jako data zveřejňovaná ÚZIS," říká Jojko. Kritická situace je především v dětské psychiatrii, alergologii nebo kardiologii. Řešením by podle něj měla být změna financování a lepší motivace mladých lékařů.

Je málo psychiatrů, kardiologů nebo alergologů

„Obecně je českých psychiatrů málo a jejich potřeba navíc v současné době výrazně roste. Tento rostoucí nedostatek se netýká jen psychiatrie, ale i dalších klíčových oborů, které jsou dnes obtížně dostupné – zejména kardiologie, alergologie a podobně," vysvětluje Jojko. Sám má osobní zkušenost se složitým hledáním alergologa pro svou manželku, a to i přes své postavení ve zdravotnictví.

Pro pacienty může mít zdlouhavé čekání na specializovanou péči závažné následky. Jojko upozorňuje, že zatímco akutní případy jsou řešeny přednostně, u chronických problémů může vést zdržení ke komplikacím: „Může se to odrazit na komplikovanosti léčby, takže tam, kde by třeba stačila ambulantní léčba, lehký zásah, tak najednou je potřeba přistupovat ke komplexnější péči a třeba i hospitalizacím."

Stárnoucí lékaři a malá motivace mladých

Statistiky ukazují znepokojivý trend. V roce 2015 bylo lékařů v důchodovém věku 37 %, nyní je to již 43 %, což znamená, že jejich počet stále roste. Jojko identifikuje několik faktorů, které odrazují mladé lékaře od práce v ambulancích. Jedním z nich je zaměření studia medicíny a specializačního vzdělávání.

„Je otázka, jak se postaví to do-atestační školení – aby ti lékaři znali problematiku ambulancí a neobávali se toho." Dalším faktorem je délka specializační přípravy: „Pro mladé lékaře je v tuhle chvíli relativně lákavá představa dělat praktické lékaře, protože oni rovnou jdou do ambulance po promoci – v té ambulanci pracují a pak tam zůstanou po atestaci. Navíc je ta příprava relativně krátká – jenom tříletá."

Peníze a manažerské dovednosti jako klíčové faktory

Finanční ohodnocení hraje podle Jojka důležitou roli, ale není to jediný faktor, který by měl být zlepšen. „Ano, peníze jsou na prvním místě ale vedle toho je potřeba tomu lékaři ukázat už v době studií, jak ta práce vypadá," říká. Lékaři by podle jeho slov měli mít manažerské dovednosti, vědět, jak se vede účetnictví a také jak jednat s lidmi_. „Nikdo vás nezkouší z toho, jak komunikujete s pacientem,"_ a i to může být pro některé studenty problém.

Na otázku, jaký je plat ambulantního lékaře, odpovídá Jojko: „Jako majitel ambulance musíte zajistit provoz a všechny výdaje. To, co zbude je vaše. Pokud máte splacený nějaký přístroj, tak je plat vyšší, když si musíte vzít úvěr, tak je to zase chvíli nižší. To je možná ta problematická situace, proč do toho mladí nechtějí jít."

Jak náročné je jako lékař získat úvěr v bance? „Dnes už to není tak náročné jako dříve. Lékaři jsou vedeni jako velice kvalitní partneři jak bank, tak leasingových společností. Dnes jsou podmínky z hlediska komfortu jednání lepší. Firmy, které prodávají přístroje, sami nabízejí nějaké služby."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Proč pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů a jak se situace zhoršuje?
2. Jak velký je problém stárnutí ambulantních specialistů a proč mladí lékaři nechtějí do ambulancí?
3. Kde je největší nedostatek specializací - dětská psychiatrie, alergologie a kardiologie v krizi
4. Jak by přesun 10 miliard z nemocnic do ambulantní péče mohl výrazně zlepšit dostupnost služeb
5. Praktická rada pro pacienty: Jak přimět zdravotní pojišťovnu, aby vám skutečně zajistila specialistu

Elektromobilita se stává stále větším tématem nejen mezi výrobci automobilů, ale také na trhu ojetých vozů. Jaká je aktuální situace na sekundárním trhu s elektromobily, jak se mění poptávka a jaká jsou hlavní úskalí spojená s nákupem a prodejem ojetých elektrických aut? V diskuzi pořadu ElektroDrive se na tyto otázky podíval Lukáš Kučera, manažer pro obchod s elektromobily ze společnosti AAA AUTO, spolu s expertem na elektromobilitu Janem Dedkem a moderátorem Jiřím Böhmem.

Zatímco ještě před několika lety byly elektromobily často vnímány jako doplňkové „druhé auto“ pro dojíždění po městě, dnes už je situace jiná. „Vidíme jasný posun. Zákazníci si dnes elektromobil kupují jako své hlavní auto. Jakmile vůz dosahuje dojezdu přes 400 kilometrů, už jej lidé nevnímají jako omezení,“ říká Lukáš Kučera.

Podle dat AAA AUTO je nejprodávanějším modelem na sekundárním trhu Tesla Model 3, která tvoří až 40 % všech prodaných elektromobilů. „Cena pětileté Tesly Model 3 dnes spadla na úroveň kolem 500 000 Kč, což je v kombinaci s dojezdem 400–500 km velmi atraktivní nabídka,“ dodává Kučera. Druhou nejprodávanější ojetinou je BMW i3, které si stále drží pozici mezi městskými vozy. Tento model má sice menší dojezd kolem 200 km, ale jeho dostupnost na trhu a kompaktní rozměry z něj dělají oblíbenou volbu pro městský provoz.

Rychlý pokles cen ojetin 

Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců elektromobility je rychlý pokles hodnoty těchto vozů. „Je pravda, že nové elektromobily klesají na ceně rychleji než vozy se spalovacím motorem, zejména v prvních dvou letech. Poté se však pokles zpomalí a na sekundárním trhu už se chovají podobně jako spalovací auta,“ vysvětluje Kučera.

AAA AUTO prodalo v roce 2024 celkem téměř 1000 elektromobilů, což je dvojnásobek oproti roku 2023, kdy prodali jen 400 vozů. V roce 2025 firma očekává další růst prodejů na 2000 elektromobilů. „Při výběru elektromobilu si lidé stále častěji vybírají nejen podle ceny a dojezdu, ale i podle záruky na baterii. Například Tesla Model 3 má záruku 8 let nebo 192 000 km, což výrazně zvyšuje její hodnotu na trhu ojetin,“ říká Kučera.

Podle statistik AAA AUTO se elektromobily v prvních dvou letech znehodnocují výrazně rychleji než spalovací auta, ale následně se pokles ceny zpomaluje. „Nové elektromobily ztrácí v prvních dvou letech až 30 – 40 % hodnoty. Tří až pětileté vozy klesají na ceně už jen o 5–10 % ročně. Po pěti letech je rozdíl v poklesu hodnoty mezi spalovacími a elektrickými vozy minimální,“ uvádí Kučera.

„Když si koupíte novou Teslu Model 3, její cena klesne zhruba o 30 % za první dva roky, ale poté už se drží stabilně. Například pětiletá dnes stojí kolem 500 000 Kč, což je srovnatelné s podobně starými spalovacími vozy v dané třídě,“ dodává.

Bourané elektromobily a obavy zákazníků

Kupující elektromobilů si často dělají starosti s historií vozidla, zejména pokud bylo po nehodě přelakováno. „Vidíme, že lidé se bojí jakéhokoli kosmetického zásahu na elektromobilu víc než u spalovacích aut. Jakmile slyší o přelakování dveří nebo opraveném blatníku, mají obavy, že vůz mohl mít vážné strukturální poškození,“ říká Kučera.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Dozvíte se:

• Jak se mění poptávka po elektromobilech a proč už nejsou jen druhým autem v rodině.
• Jaká jsou největší rizika spojená s výkupem a prodejem ojetých elektromobilů.
• Jak přesně probíhá diagnostika baterií a co mohou zákazníci očekávat při koupi ojetého elektromobilu.
• Jak se liší pokles hodnoty elektromobilů oproti spalovacím autům a co ovlivňuje jejich cenu.
• Jaké modely elektromobilů jsou nejlepší volbou pro druhotný trh a na co si dát při výběru pozor.

Mizející dokumentace, přesměrování na jiné úřady a nefunkční systém – to jsou jen některé z problémů, které trápí nový Portál stavebníka Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), odhalil v pořadu On The Ground závažné nedostatky dlouho očekávané digitalizace stavebního řízení. Podle průzkumu komory považuje 80 % odborníků nový systém za horší než ten předchozí a situace se nezlepší minimálně dva roky. Celková cena za vadný systém? Miliardy korun a tisíce zdržených staveb.

Portál stavebníka měl být moderním digitálním nástrojem pro komunikaci se stavebními úřady. Jeho účelem bylo umožnit ukládání projektových dokumentací v digitální formě, usnadnit komunikaci s úřady a zjednodušit podávání žádostí_. „Je to bohulibý záměr, ale ten finální výsledek zatím není příliš uspokojivý,_" uvedl Špalek v rozhovoru s tím, že portál byl podle jeho slov poslán do provozu bez odzkoušení.

Mizející dokumentace a chyby v systému

Mezi nejzávažnější problémy Portálu stavebníka patří podle Špalka mizení nahraných dokumentací a nesprávné směrování podání. „S digitální formou dokumentace máme své zkušenosti a celkem jsme vítali, že i státní správa se dostane do 21. století a budeme s nimi moci komunikovat digitálně. Výsledek je zatím pořád velmi rozpačitý a máme s tím velké problémy," dodává.

Byla zpětná vazba vyslyšena? Podle Špalka ministerstvo projevuje snahu situaci řešit a na odstranění problémů intenzivně pracují jejich IT specialisté. „Samozřejmě, že jsme si na začátku u nás na komoře vyčlenili lidi, kteří začali sledovat funkcionalitu systému. Začali jsme shromažďovat chyby a ty jsme rovnou předávali na ministerstvo. Poprvé jsme se setkali s tím tvůrcem celého systému v půlce července, což už bylo v půlce měsíce po spuštění, a to byla jedna ze zásadních chyb. Nebyli jsme vyzváni – i když jsme o to usilovali.’‘

Mezi základní chyby patří mizející dokumenty. „Nahrajeme do systému dokumentaci, ta dokumentace někde v tom prostoru zmizí. Potkáváme se i s tím, že pošleme dokumentaci na nějaký úřad a dostaneme úplně jiný úřad," popsal Špalek s tím, že komora dokonce zaznamenala i případ, kdy z 32 podaných žádostí bylo 18 úplně cizích.

Záchrana v podobě bypassu?

Co představuje technologický bypass? Podle slov Špalka řeší pouze jednu část problému. „On něco řeší, ale musíme si říct, že celá digitalizace se dá rozdělit na dvě části. První, se kterou se setkává veřejnost, tedy stavebníci, my jako projektanti, stavební firmy při kolaudacích atd., a to je tzv. front side. Potom je tam back side, a to je informační systém stavebního řízení – tedy část na stavebních úřadech, která také nefungovala, a to si stěžovali stavební úřady. Bypass řeší back side, tedy vztah stavebních úřadů a napojení na ty původní systémy," vysvětluje.

Na otázku ohledně reality vydaných stavebních povolení a rozdílných statistik v médiích odpovídá Špalek jednoznačně. Podle jeho slov přesná čísla neodpovídají skutečnému stavu, protože mnoho firem preventivně podalo žádosti ještě před 1. červencem, což vytvořilo na úřadech enormní nápor.

I ČKAIT má od června nevyřízenou žádost o změnu užívání stavby, přičemž nejde o chybu úřadů, ale o systémové komplikace. Stavební úřady dělají maximum, ale nefunkčnost nového systému nutí pracovníky manuálně přetahovat data do původních systémů, což prodlužuje celý proces až pětkrát, a proto se s velkým zpožděním budeme potýkat ještě dlouho.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhalo jednání komory s ministerstvem po spuštění portálu?
2. Jaké zkušenosti má Robert Špalek s programováním softwaru z dob svého studia?
3. Proč komora podala žádost o změnu užívání stavby již v červnu a jaký je současný stav této žádosti?
4. Jak hodnotí Špalek tehdejšího ministra Bartoše a jeho roli v celé situaci?
5. Jaké konkrétní změny v legislativě by podle Špalka pomohly zlepšit současnou situaci