„Zpracovat soudní příběh není úplně jednoduché. Musí to mít humor a právní kauza je málokdy veselá. Humorný střípek se tam přesto musí vyšťourat,“ vysvětluje tvůrčí postup. Odkud pochází a kde studoval? Zapomněl někdy při vystoupení text? Kde a jak dostal nápad zhudebňovat soudní kauzy? Co plánuje ke svým 70. narozeninám?

V šestém ročníku soutěže o Cenu Hanzelky a Zikmunda Cestopis roku vybrala porota z 39 titulů pět nominovaných. Byl mezi nimi i geografický román Jiřího Černického Kongo severu. „Je to sonda nejenom do podstaty člověka, ale i přírody. A to mě zajímá daleko víc než cestopis,“ vysvětluje vizuální umělec Černický, který před 30 lety přešel pěšky 15 zemí Afriky.

Téma hledání partnera se line celou její prací. Nejnověji seznamku plánuje v projektu Elitka100 ve Varnsdorfu mezi někdejšími zaměstnanci punčochárny, kteří se už po letech nepoznávají. Proč ji tolik zajímá spojování lidí hlavně z okraje společnosti a proč jsme mezi sebou tolik rozhádaní? Ptá se Ondřej Cihlář.

Po celém světě sbíral inspiraci pro album Když chlap svléká tmu. Pro jeden klíčový předmět však nemusel chodit daleko, našel jej u sebe v peřinách. „V té písničce říkám: takové malé nenápadné značky. Já si vždy říkám, to nemůže být náhoda, že tam vždy něco takto zůstane,“ líčí Igor Orozovič, hudebník a herec. Jak se brání tendenci předměty hromadit? A bojí se temnoty noci?

„Užila jsem si to. Tyhle velké koncerty jsou pro mě svátkem. Zpívat s filharmonií je pro mě výjimečné a mám to ráda. Těšila jsem se na to,“ ohlíží se zpěvačka za projektem k nedožitým narozeninám známého hudebníka a skladatele. Kdy a jak začala její spolupráce s Michalem Horáčkem? Kdo navrhl titul alba Čtyřicítka? Jak se jí zpívají písně po Haně Hegerové? Považuje se za šansoniérku? A je doma i v divadle?

Od malička má ráda detektivky bez krve a masakrů. Řídí se tím i ve vlastních knihách, jejichž příběhy staví na prostředí a vztazích. Pozvání na rozhlasovou Pohovku Jožky Kubáníka přijala Michaela Klevisová, nejúspěšnější autorka detektivek u nás.

Za roli manželky Pavla Juráčka Dani Horákové získala Cenu divadelní kritiky i Divadelních novin. Herectví je pro ni krásné v tom, že může opustit svoji existenci a být na chvíli někým jiným. Ve Vizitce mluví třeba o tom, proč se snaží při hraní sebe samu nekontrolovat a nenahlížet zvenku nebo proč je důležité ukazovat dětem, že jinakost je normální. Moderuje Karolína Koubová.

Snaha napodobit „vzorové“ duševní zdraví rádců z internetu může být ve skutečnosti proces na desítky psychoterapeutických sezení. „Co my se lidi snažíme naučit, je uvědomit si, že když jeden den selžu, tak je to přirozená součást lidského života, ale že v každé minutě anebo v každém následujícím dni mám zase příležitost to udělat nějak jinak,“ vysvětluje psycholog Miroslav Světlák. Jaký klíč nabízí k podpoře duševní rovnováhy? Proč se pro změnu potřebujeme nejprve zastavit?

Inspirovalo ji video, ve kterém si britská komička povídala se svojí periodou. „Řekla jsem si, že bych mohla točit videa o tom, co se mi honí hlavou kvůli tomu, že jsem úzkostný člověk,“ ohlíží se úspěšná blogerka. Proč natočila Maximálně rohlíčky? Co z toho, co dělá, je koníček a co profese? Co by dělala se svým talentem před dvaceti roky? Zbavila se časem svých úzkostí? Od koho se jí dostává podpory? Kdo je „milouš“? A sdílí i nepovedená videa?

Upozornila na sebe mimo jiné třeba rolemi ve filmu Účastníci zájezdu či v seriálu Vzteklina nebo Osada. Dobře ji znají také divadelní diváci. Co ji na herectví stále tak baví? A jak ji proměnily náročné roky, během kterých pečovala o umírající maminku? I o tom mluvila v pořadu Až na dřeň herečka Eva Leinweberová.