Bylo 15. listopadu 1939, když se tisíce studentů přišly naposledy rozloučit se svým kamarádem a spolužákem Janem Opletalem. Německá pořádková policie zastřelila 24letého studenta medicíny 28. října během protinacistické demonstrace. Mladí lidé provolávali slávu republice, hanbu protektorátu a zpívali československou hymnu. O 50 let později se také sešli studenti... Poslechněte si, co se z osudových dnů zachovalo v rozhlasovém archivu a jak setkali účastníci obou listopadů.

Málokoho asi napadne při procházce Prahou občas zvednout hlavu a podívat se do vyšších pater honosných činžáků i paláců, které nám zanechal přelom 19. a 20. století. Nemusí jít pouze o estetický zážitek, ale i závan nostalgie.

Konec roku 1989: v Polsku nastupuje vláda solidaritního premiéra Mazowieckého, v Maďarsku se transformuje tamní komunistická strana a stříhají se dráty na Západ. V NDR padla berlínská zeď a dokonce i v Bulharsku lidé masově demonstrují a dosahují odstoupení dlouholetého komunistického vůdce Živkova.

Jedním z klíčových hráčů politické scény byl v prvních dnech po 17. listopadu 1989 tehdejší šéf komunistů Miloš Jakeš. Veřejnost se v té době ještě stále bavila záznamem jeho vystoupení na Červeném Hrádku. Jaké ale opravdu byly Jakešovy projevy?

Jako mladý muž se chtěl Ferdinand Peroutka stát literárním kritikem. Tehdy mu učarovala ruská literatura. Jak ale sám později zjistil, realita Sovětského svazu a bolševismu byla jiná, než si mohl kdy představovat na základě četby. Se svými postřehy o bolševismu se svěřil v 70. letech redaktorovi Svobodné Evropy Jiřímu Kárnetovi. V pořadu Archiv Plus si můžete tento rozhovor poslechnout. Pořadem provází publicista Ivan Štern.

Druhá polovina válečného roku 1944 přinesla řadu významných událostí, které ovlivnily další vývoj konfliktu. Spojenci osvobozovali západní Evropu, mj. za účasti československých vojáků, a v řadě zemí propukla povstání proti nacistickým okupantům. Jednou z nich bylo i Slovensko.

Pětice politiků – Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár, která řídila pražský převrat v roce 1918, byla poměrně záhy nazvána „muži 28. října“. Každý z této pětice se stal v Československé republice ministrem, ale jejich další osudy se výrazně lišily.

„Nedojímalo mě to. A nedojímá mne to dodnes,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a tak byl u všeho, co se tehdy stalo. Důvodem jeho ambivalentního postoje může být věk, protože Werichovi tehdy bylo jen 13 let.

Přidružená výroba, brigáda socialistické práce, dodavatelsko-odběratelské vztahy. Tato a podobná slovní spojení se s koncem komunismu vytratila z veřejného života. Suplovala totiž ekonomické vztahy v režimu, který ekonomiku vlastně popíral a slovo trh považoval bezmála za sprosťárnu.